Posledný z rodu

Při dnešním nevydařeném dni, kdy měl od rána jen smůlu, vůbec neočekával, že by se to mohlo ještě více zhoršit. Myslel si, že chybějící toaletní papír po ranní vykonání potřeby, nutné utření do starých a následné zjištění netekoucí vody je to nejhorší co ho dnes potkalo, avšak todle bylo mnohem horší. Vyrušit ho při jeho oblíbené činnosti takovým hlukem a bordelem.
Stál uprostřed toho všeho a jeho pohled se upíral stále na tu skupinku provokatérů. Bez jediného pohybu rtů či očí. Lidé do něj vráželi a schytal i několik ran do žeber. Otočil hlavou k dívce, bezmocně ležící na zemi. Rozhodnutí muselo přijít okamžitě. Oni....nebo....ona?
Jeho ruce se pohli a zamiřili si to na lidi co stály přímo nad onou dívkou. Silně do nich udeřil svými dlaněmi a tak se je snažil odsunout. Tvářil se tak zlostně, jako by se vněm právě probudil spící ďábel. Své ruce sevřel v pěst a koukl okolo, zda se neblíží nějaký hlupák. Po té se znova otočil k ženě se stále stejným výrazem ve tváři. Chvíly tam jen tak stál a pozoroval ji. Vypadala trochu otlučeně od toho davu lidí. Pomalu se kní ohl a vzal ji do náruče. Pak se pomalu prodíral davem někam do bezpečí.

Dievča nevyzeralo len dotĺčene. Pery malo krvavé a pod jedným okom mala dosť veľký krvavý monokel ktorý sa jej tiahol aj cez tvár. Bola prekvapene ľahká no to ťa pravdepodobne tak neprekvapovalo. Malo len privreté oči, nie úplne zatvorené. 
Keď si s ňou prišiel až do jednej z uličiek, kde sa netlačili ľudia a nemlátili sa medzi sebou, konečne si mohol pocítiť chvíľku kľudu. Dievča však medzi tým svoje oči nakoniec zavrelo.  Zdalo sa ti, že sa k tebe tuhšie pritúlilo a snažila sa tak nejak za teba schovať pred realitou. Život v Sunagakure naozaj nebol ľahký, to si mohol pocítiť od mladosti aj ty. Navyše teraz, keď ju znova zaťažoval istý druh hladomoru, kde dávky pre ľudí čo sa týkalo jedla, boli len minimálne. Často sa stávalo, že sa kvôli tomu obyvateľstvo tĺklo medzi sebou. Slabší si svojej prídeli nevedeli uchrániť a tak o ne prišli.. a nakoniec zomreli od hladu. Možno ju čakal rovnaký osud.

Ulička byla docela málo osvětlená, tak ji moc dobře neviděl do tváře, zvláště když jeho tělo vytvářelo stín, který dopadal na obličej té dívky. Na moment otočil hlavu zpět k lidem. Přitisknutí dívky k jeho tělu vněm vzbudilo staré pocity. Hlavou mu proběhla vzpomínka na ženu, která ho objímala. Pak se vzpomínka změnila na tu stejnou ženu, avšak tentokrát byla mrtvá. Matko.... Měl chuť ji tu teď položit a vratit se tam a zmlatit každého vesničana. Nikdy jim neodpustí ztrátu své matky. Otočil hlavu zpět na dívku. Přivřel oči a na na rtech se na malý moment objevil náznak úsměvu. Pak z uličky zmizel a mířil si to domů.
Bydlí v maličkém bytě 2+1 se základní výbavou. Byli tu jen základní věci jako lednice, umyvadlo, sprchovací kout, místo na spaní apod. Jediná výjmečnost tu byl velký krb, který byl také jediný zdroj světla v noci. Stěny byli ošuntělé...nikdo nemá čas to tu vymalovat. Dřív než vstoupil dovnitř zkontroloval okolí, zda tu nikdo nešpehuje apod. Pak vstoupil dovnitř a zamkl za sebou. Pomalu dívku položil na zem. Ano na zem...tam on totiž měl spací místo. Samozřejmě pod ní byla něco jako jako karimatka a přikryl ji dekou. Odešel do koupelny, aby zjistil zda už funguje voda. Kohoutek se zatřepal a do umyvadla spadlo něco tekutého, co s vodou nemělo nic společného. Povzdechl a jemně praštil do zdi nad umyvadlem. Uslyšel zařínčení trubek a do umyvadla konečně začala téct voda. Pozvedl obočí nad tím co se právě stalo a nabral vodu do hrnku, pak namočil i hadr a došel zpět k dívce. Navhlčenou hadrou ji lehce umyl rány. Hrnek z vodou nechal vedle ní, aby se mohla napít až se probudí. Po té odešel do kuchyně a donesl pytlík. V něm byli zbytki nějakého jídla. Byl to jeho dnešní příděl a ten dal taktéž k ní. Pak si sedl na zem ke zdi o kterou se opřel a vyčkával.

Stále přemýšlel o tom znaku, který spatřil na bezbraně ležácí dívce. Ikdyž ho chtěl vidět celý, přece jenom byl tu risk že by se v ten moment mohla probudit a on by pak byl nazván úchylem. Možná někdy ho sama ukáže...kdo ví. Seděl u zdi, o kterou se opíral a přemýšlel nad původem toho znaku. Podvědomě ho určitě zná, jen si vůbec nemůže vzpomenout. Pomalu se mu zavřeli oči a sesunul se k zemi. Zdálo se mu zajímavý sen, ze kterého ho však probudil buchot. Když sebou trhl a vzbudil se, v momentě na ten sen zapoměl a už si nemohl vybavit o čem se mu zdálo. Chvíly byl zmatený, jelikož netušil co se děje. Znovu se ozvalo bušení na dveře a za nimi se ozvalo křikem oznámení, že za dveřmi je policie...a ještě ktomu vojenská!
Otočil hlavu na dívku Jdou si pro ni?...Má to nějakou spojistost stím znakem? Proběhlo mu hlavou a zvedl se ze země. Ihned uhasil oheň, zbalil jídlo do sáčku, který si připl k opasku. (Má na něm specialni poutko) Znova na dveře zabušily, no on už držel dívku v náručí a stál u otevřeného okna. Netušil proč tohle dělá, proč ji zachraňuje a proč ji prostě nevydá. Ani nepřemýšlel jak věděli, že tu je....a jestli vubec jdou po ní a ne po něm. Odrazil se od podlahy, proskočil oknem na střechu protějšího domu, který byl menší a byl celkem blízko jeho oknu takže tam v pohodě doskočil. Utíkal nevědomky kam.

Stále běžel po střeše. Dívku držel v pevném sevření, aby mu nevyklouzla. Byl si vědom toho, že na střeše je příliš nápadný, ale ještě chvíly to musel vydržet, jelikož všude kolem byli moc široké ulice a tam by se jim neztratil. Ikdyž Sunu dobře nezná, moc dobře však věděl kam běží. Nedaleko od něj se nacházela oblast, kde jsou velmi těsné uličky a ještě ktomu málo nebo skoro vůbec osvětlené. Ty by mohl využít k tomu, aby se jim ztratil. Policie byla stále za ním, no už nadešel čas přejít ze střechy na zem. Ve velké rychlosti vyskočil a snožmo dopadl na zem do široké ulice. Šel trochu nohama do drepu, a jednu nohu dal více dopředu. V momentě se mu do určitých svalů v noze dostala chakra. Rychlost.... Odrazil se a teď běžel mnohem rychleji. Zabočil doleva a ocitl se v těsných a temných uličkách. Zná tuhle oblast moc dobře. Často zde trávil volný čas. Ikdyž byli uličky těsné, na rychlosti nepolevil. Stále odbočoval z jedné uličky do druhé, až na konec zůstal stát za rohem jedné o něco širší ulice. Přitiskl dívku více k sobě a zaposlouchal se, zda neuslyší nějaké kroky. Doufám, že jsem se jim ztratil...bylo jich celkem dost Zkontroloval si i zda se někdo neblíží po střeše, nebo se někdo neobjeví za ním.

Zůstal nehybně stát, když mu šíp proletěl kolem hlavy. eh...eh...em... Začal se zmateně točit dokolečka. Vydal pár divných zvuků a udělal další dvě kolečka a rozběhl se dost pomotaně. Vypadal jak kdyby v momentě vypil celou láhev 80°% alkoholu.Hu...uhuh vydal ze sebe když proběhl kolem té ženy s lukem. Zavrtěl hlavou a rozběhl se naplno. Doběhl na hlavní ulici a rozhlédl se po nějakém značení, které by ho dovedlo do cíle...přesněji bohaté části vesnice. Pak se rozběhl jedním směrem, dál od této části, která se boháči moc nehemžila. Běžel co nejrychleji mohl, nakonec se do cíle dostal, ale netušil, kam zde má jít nebo kde ji má počkat. Pomalu došel až k místu...vypadalo to jako menší náměstí, a usadil se na místo, ze kterého měl nejlepší výhled na celé okolí. Dívku stále držel v náručí.

Jen tak v pohodě procházel bohatou čtvrtí. Vůbec nečekal, že ho někdo popadne a prohodí oknem. Když ucítil, jak ho někdo popadl, jen pozvedl obočí a už letěl dovnitř. Dívku stále držel a zmatené se rozhlížel po místnosti. Pak spatřil tu ženu, kterou předtím potkal. Její luk byl vážně nějak moc malý. Chvíli ji pozoroval a pak odpověděl na její slova. To mi zřejmě budete muset vysvětlit vy... Vyslovil dost nebojácně a tvářil se tak jako obvykle. Žádné známky emocí či strachu. Pak otočil pohled na divku a začal si ji prohlížet.

Po vyslechnutí slov té ženy jen sklonil hlavu a přivřel oči. Chvíly mlčenlivě stál na místě. Nakonec se pohl a šel ke zdi, kam položil dívku. Opřel ji o zeď a přikryl ji svým pláštěm. Pak se vrátil zpět a stoupl si čelem k ženě.Kdo je to?! ozval se po chvíly, docela potichu. Chci jméno! Nyní už šla z jeho slov vycítit zuřivost. Zvedl hlavu a žena mohla spatřit jeho bílé vyceněné zuby s o něco většími špičáky než je obvyklé. Ona je živá bytost! Teď už byl hlasitější. Při výdechu vydaval jakési zvuky, které docela připomínaly vrčení. Nikdo nemá právo ji vlastnit jako nějakou věc! Sevřel pravou ruku v pěst. Hlasitě se nadechoval a vydechoval. Kdyby byl jako ostatní z jeho rodiny, tak by se o nějakého otroka nestaral, ale on je jiný. Ikdyž je zřejmé, že oproti té ženě se tu může se svými schopnostmi tak poškrabat na zadku, ale nedovolí někomu někoho otročit...zvláště né takovou mladou dívku.

Trochu se uklidnil. Ta žena měla i pravdu a teď nevěděl co ji má na to říct. Otočil pohled na dívku. A co si myslíte, že mám teď dělat ? Zeptal se ji a pak došel k dívce, kde se posadil před ní a znovu si prohlédl její tetování. Nelíbí se mi tenhle systém... Otočil hlavu na ženu A už vůbec se mi nelíbí možnost, že tuhle dívku tady nechám, aby ji znovu poslali do otroctví... Pak se postavil a protáhl se. Co teda semnou bude ? Zeptal se a dál koukal na ženu očekávajíc odpověď, která bude vyhovovat obou stranám.