Akademie

Yamamoto Karuzo / Yukidori


 Áno, mal som ten pocit, že som lenivý. Ale predsa som mal ešte jednu otázku. "Jedna otázka by bola. Neviete, kto je ten nový?" sspýtal som sa zo zaujímavosti. Samozrejme, že ma zaujímalo, kto je ten nováčik. Možno by to mohol byť niekto z Konohy. To by ma nesmierne potešilo. "A ešte, že či dostávame nové čelenky, alebo si nechávame tieto." povedal som a poklepal som si po čelenke. Pravdepodobne by sme si ich mali meniť. Ale ja som sa aj tak najviac tešil na chuuninske skúšky. Predsa len sme si niečo už vytrpeli a ten plat nebol práve najvyšší. Ale teraz, chvíľu po vojne asi tiež nebude bohvieaký. Takže nám zostáva dúfať, že sa história nezopakuje, a že už žiadna vojna nebude.

Jun`ichi - Zoki
Dobehol som k budove a vošiel dovnútra hľadal som miestnosť kam som sa mal dostaviť. Keď som ju po chvíli našiel neobťažoval som sa klopaním a vošiel som dovnútra. Videl som tri osoby "Yare yare yare Jun a týchto môžem" Sklapni a aj pokoj . pozrel som na prítomných Sate miina som Jun`ichi Nemuro a vraj by som mal byť pridelený k vášmu tímu dúfam že nejdem neskoro dokončil som a Zhodil som si kapucňu z hlavy "Čo takto sa s nimi trocha pohrať???" Len aby sa oni nepohrali s tebou ty pako. "Ale tak nebuď zase tragikomický Jun len trochu ich poštekliť katanou nie veľmi ???" Ukludni sa lebo ja pošteklím teba jasné idiot.

Horoki Mizawa

Sledoval jsem ty dva. " No dobrá otázka. Já bych Vás nenutil je měnit. Pro mě za mě noste si třeba čelenku staré dobré Suny." pokrčil jsem rameny a podíval se ke stropu."Yachiru, měl by sis rozmyslet co povíš, dříve než to uděláš. Budí to špatný dojem na okolí." pronesl jsem a tiše si zívnul. No než jsem stačil odpovědět Yamamotovi, někdo se vyřítil do mojí pracovny. "Co to sakra...." syknul jsem si pro sebe. No když se představil, musel jsem se trochu usmát. "Takže Jun'ichi. Právě jsem dal vašemu týmu volno. Očekávám Vás všechny zítra na cvičišti. Je mi jedno co budete dělat ale jestli příjdete i tam pozdě, něco vám předvedu." Upozornil jsem jej. "Radil bych Vám všem, aby jste se mezi sebou spíše seznámili." Dodal jsem a zadíval se do papírů před sebou. "Nějaké dotazy?"

Yamamoto Karuzo / Yukidori

 Odpoveď mi bola jasná hneď, ako sa rozleteli dvere. Pravdepodobne nejaký "inteligent". Prišiel dosť neskoro a ani neklopal. Ale radšej som to nechal tak. Bol to jeho spôsob. "Jun'ichi... Neopznáme sa odniekiaľ? Zdáš sa mi povedomý." ale nevedel som si spomenúť, kde som ho už videl. Žeby v Konohe? Alebo niekde inde? "To je už vlastne jedno. Nie, ja nemám žiadne dotazy." odpovedal som Mizawovi-sensei. Následne som sa otočil na Yachiruho: "Nejdeš na obed? Niečo uvarím ako za starých dobrých čias." potom som sa otočil na Jun'ichiho: "Poď aj ty." Otočil som sa smerom ku dverám, zodvihol som ruku na pozdrav senseiovi a odišiel som z miestnosti.
(Presun)

Jun`ichi Nemuro
Po vstupe som zistil že som samozrejme posledný prehliadol som si prítomných a všimol som si ako jeden z nich šépká Senseiovi niečo o budení dojmu. V tom to prerušil ale ten chalan čo sa pýtal či sa nepoznáme. Najprv sm však reagoval na senseia Nebojte sa budem tam na čas. Možno. prestúpil som k tým dvom Pochybujem ale vylúčene to nieje vieš nemám dobrú pamäť na ľudí lepšie povedané nerád si ich pamätám je to ľahšie keď zomrú nemusíš mať potom výčitky vieš. Inak prečo nie obed je dobrý nápad. potom som prestúpil k Ychiruovi a podal som mu ruku ktorú som mu naozaj poriadne stlačil Teší ma a ver tomu že dokážem vzbudiť aj horší dojem. povedal som mu ráznym no tichým hlasom Super toto sa Zokimu páčiť nebude ale čo už tomu blbcovi sa nikdy nič nepáči teda až na Cievku-sama . Usmial som sa na tých dvoch a keď odišli len som sa uklonil na pozdrav samozrejme len mierne hlavou a vydal sa za nimi.

Ragy

Boli smiešny. Skupina geninov ktorá si myslela že proti mne niečo zmôže aj keď boli v presile. Samozrejme som ich nemohla zabiť, či nejak zraniť, mala by som z toho problémy. Bolo ich asi päť.. a snažili sa šikanovať, mňa.. aké pochabé.
"Onigiri.." Nieslo sa vzduchom po čom som sa len objavila za skupinkou týchto piatich ľudí. Spravila som ako keby jeden krok, pri čom som začala pred nimi a skončila až za ich chrbtami. Obe katany som zastrčila späť do púzdra a v momente keď tam úplne zapadli, všetkých päť geninov odmrštila oneskorená tlaková sila rozmachu mojich mečov, ktorý som im uštedrila počas prechodu za ich chrbát, na ktorý ani nestihli zareagovať. Pocítila som značnú únavu. Aj z tohto jedného útoku prevedeného takou precíznosťou. Stále som v tom bola nováčik no aspoň som sa zbavila piatich prísavkov ktoré mi chceli piť krv. Všetci piati dopadli na zem neschopný pohybu a ja som sa na nich len sklamane pozrela. Boli to predsa len, treťotriedny genini ktorý teraz vyšli z akadémie a vadilo im to, že som nerobila skúšky tak ako oni.

???

Že si jich vůbec všímáš...Oslovil ji tenký ženský hlas odněkud z vrchu. Na střeše seděla malá dívka. Na sobě měla bílé triko bez výstřihu, na tom pak měla vestu jakou nosí chuuninové nebo jouninové, krátkou červenou sukni a na nohou bílé punčochy s červenými bílými teniskami. Na rameni měla pověšený meč s ružovým pouzdrem a rukojetí. Měla dlouhé hnědé vlnité vlasy, v puse lízátko a tvářila se dost mile. Ty budeš nejspíš táá....Ragyiu? optala se ji.

Ragy

Pootočila som sa za hlasom a všimla som si to malé dievča.. v podstate stále dievčatko.  
"Niekedy si človek cestu musí vytvoriť sám.. šlapali po mojej cti.." Zamumlala som celkom normálnym, až prekvapeným hlasom. Vôbec som toto dievča nezaregistrovala, keby že neprehovorí. Takýmto spôsobom sa vedeli pohybovať len vyšší chunini až elitný jounini.. toto dievča nebolo také nevinné ako vyzeralo. Prikývla som a len som si ruky založila na prsia.
"A .. ty si ?" Spýtala som sa jej celkom príjemným hlasom, ako keby som stretla nejakú potencionálnu kamarátku.

???

Seskočila ze střechy. Byla o dost menší než Ragy. Ach...jsem Nimu...aaa..Přistoupila blíže a musela dost zvednou hlavu aby viděla Ragy do obličeje. Přišla jsem ti nakopat prdel...Zachichotala se a stoupla si na špičky. Vyber si jak chceš bojovat.... Otočila se ji zády a odešla od ni asi pět metrů. Tam se posadila a roztáhla nohy, že ji šlo vidět docela dost. Máš pět minut na promyšlení...Vytáhla nové lízátko a strčila ho do pusy.

Nimu

Ach...nuže dobrá tedy... Postavila se a zatvářila se dost mile. Vypadala dost roztomile. Stiskla rukojeť svého meče, avšak do žádného bojového postoje se zatím nehrnula. Spíše vyčkávala na první krok Ragy. Stiskla lízátko v zubech, přičemž slo slyšet prasknutí. Následně vyplivla tyčku na Ragu. Ikdyž se to jednalo o plivnutí, letělo to dost rychle. Tím ji měla trochu vyvézt z míry a ihned se od země odrazila. Letěla k Ragu a přitom udělala ve vzduchu otočku, přičemž při dokončení otočky tasila svou zbraň. Avšak držela ji jinak než normálně. Čepel byla podél její ruky a švihem ruky tedy zaútočila i ostřím meče.