Tréninkové prostory

Jun`ichi Nemuro
Kráčal som na priamo k nemu keď vystrelil ten svoj raiton skočil som do jednej z dier ktorá bola blízko mňa našťastie môj výbuch vytvoril kúdoľ dymu ktorý ma kryl a ja som vyskočil späť na moju predošlú pozíciu a rozbehol som sa ešte kým tam bol dym priamo k nemu z po stranách som rozhodil výbušné lístky ktoré začali vybuchovať a v tom momente som zatiahol a moja Kosa a vychádzkova palička sa zdvihli zo zeme a leteli od zozadu priamo na neho no výbuchy som použil na vytvorenie ešte viac dymu a prachu a taktiež hluku aby ich nemohol počuť pri čom som sám vyskočil len kúsok od neho a zaútočil som mojou katanou priamo na jeho krk samozrejme katanu som mal otočenú tupou stranou nechcel som ho zabiť v momente keď som sa pred ním zjavil ja bola moja kosa presne za ním otvorená a rotujúca ako ventilátor.

Yamamoto Karuzo / Yukidori

 Na chvíľu som si dal oddych. Táto technika bola celkom zložitá. Ale aspoň som už nezvracal. Išiel som sa pozrieť za svojimi kamatátmi, ak sa im darí. V okamihu ako som videl samý výbuch a dym som si povedal, že na to idú celkom zostra. Sadol som si na tréningovú figurínu, ktorá tam stála a začal som hľadať svoj batoh. Až potom ma napadlo, že som ho nechal pri nich. Asi z neh už nič nezostalo. Nevadí. Vybral som z vrecka sáčok popkornu, otvoril som ho a začal som jesť. Občas som ponúkol aj Yukidoriho. Pozerali sme na tých dvoch, ako sa bijú.

Jun`ichi Nemuro
Sledoval som ako vykryl tú kosu a len som sa usmieval. Keď začal okolo mňa krúžiť vedel som že niečo plánuje no v tom momente začali lietať kunaie ja som zabodol katanu špičkou do zeme a pretiahol som cez ňu ocelové lanko cez jej rukoväť ako tak kunaie vrhal začal som skladať pečate pričom ma kunaie triafali takmer po celom tele až som zmizol pod zemou v tedy som ucítil že niečo zachytilo moju katanu nakoľko sa lanko zatriaslo ja som vyskočil zo zeme pár metrov od neho von z toho kruhu teda za ním pozrel som sa na seba mal som kunaie na veaľa miestach vrátane hrude krku dokonca aj na mieste kde je srdce . Vedel som že musím niečo urobiť lebo Zoki to už dlho nevydrží a až by sa boja ujal on nešlo by už len o tréning pritiahol som si svoju kosu a poslal ju z jednej strany toho rotujúceho kruhu aby tam vytvorila niečo ako slučku okolo neho ktorá sa mohla kedykoľvek stiahnúť a vtedy som silne trhol aj oceľovým lankom ktoré som vytrhol zo zeme tento tunel som urobil tesne pod povrchom aby som lanko s katanou mohol dostať von v tom sa katana zdvihla a na moje prekvapenie na nej viselo mnoho shurikenov čo z nej robilo ešte nebezpečnejšiu zbraň Yare Yare Yare si naozaj dosť dobrý ak by som nemal únikovu cestu už by som bol tvoj . Trhol som kosou takže sa slučka prudko stiahla a Katanou som vystrelil proti jej stredu.

Yamamoto Karuzo / Yukidori

 Zápas bol naozaj napínavý. Ich sily bol vyrovnané. S Yukidorim sme sa vsádzali, kto vyhrá. Ja som stavil na Yachiruho, Yukidori na Jun'ichiho. Akosi som mu veril. Potom začali všade lietať kunaie. Tie, ktoré prišli dostatočne blízko ku mne som jednoducho odrazil svojim. Popkorn sa mi minul, takže som vytiahol chipsy. Viem, že by som sa nemal takto prejedať, ale ked je človek takto napätý, musí niečo jesť. A môj obed ležal niekde pri kopcoch. Okrem chipsov som už nemal nič. Všetko bolo v batohu, ktorý som si nechal pri nich.

Dlouhou dobu se nedělo nic, co by stálo za delší zmínku nebo dlouhosáhlé popisování. Čas si běžel svým obvyklým tempem naprosto nepozorován. Ostatně jako vždycky. Na cvičišti byl relativní klid a pohoda. Jenom občas ptýci něco zaspívali nebo se z lesa ozval nějaký zvuk, který připomínal že v tomto lese také žijí nějací tvorové. Kdo ví, jaké druhy tvorů tam žijí. Ano, lidé mluvili o tom co tam venku potkali ale bylo jenom na ostatních lidech, jestli tomu chtějí věřit, nebo to budou považovat jenom za drby, které si lidi vymýšlí aby se stali zajímavějšími.
Najednou se přes celý prostor prohnal slabý, zato však studený, proud větru. Jako kdyby to byla předzvěst něčeho, co se mělo stát. Nebo to mohl být jenom pocit, který tento vzduch vyvolával v lidech. Nikdo nic nemohl cítit, avšak v té zalesněné části cvičiště, kráčela osoba. Dlouhé rukávy znemožňovali pohlédnout na dlaně. Pokrývka hlavy zakrývala tmavé vlasy. Muž kráčel pomalu dál, s dost zamyšleným výrazem. Nešel nijak rychle. Ale už z dálky slyšel nějaký hluk. Ani trochu se mu to nelíbilo ale nyní nebyl ten vhodný okamžik aby zuřil. Uvědomoval si moc dobře k jakému místu se to přibližuje a tak bylo docela  normální a hlavně logické, že něco slyšel. Cvičiště. Ano to místo kde by měli trénovat. Kdo ví, jací snaživci to jsou. Prolétlo mu hlavou stejně rychle, jako se prohnal krajem studený proud vzduchu. Musel se pro sebe, alespoň na malou chvíli, pousmát. Nebylo moc mladých lidí, co by dobrovolně trávilo svůj čas k tomu, aby se zlepšovali. Snad to bylo to, co jej dovedlo potěšit natolik, že přehlédl ten malý fakt. Hluk. Uvidíme, co umí. Hlesl si podvědomně a mířil stále dál a dál. Když se konečně zastavil, hleděl na skupinku mezi stromy. Bylo by bláhové, myslet si že by ho zde mohli zahlédnout. Nebyl na něj zrovna nejlepší výhled, když tam tak stál, opřený o strom, podpírajíc se jednou nohou.
Jeho oči vyděly dost na to, aby si o nich udělal svůj obrázek. Trochu jej ale překvapilo že to byli vlastně členové jeho týmu. Ti kluci, s kterými mluvil na Akademii. Možná to s nimi nebude tak marné, jak jsem si myslel. Možná bych to měl celé přehodnotit. Nebo je to jenom erupce na slunci a oni si chtěli něco dokazovat mezi sebou. Chmmm, chmmmm, kdo ví jak to skutečně je. Projelo mu hlavou. Co to jen bylo v těch papírech? Najednou si nemohl vzpomenout. Běžně na takové věci nezapomínal ale nyní si skutečně nemohl vzpomenout co to tam bylo. Polohlasně si povzdychl a vyšel z poza stromů přímo mezi ně." Jak že tu jste dlouho?" Optal se klidně, jako kdyby jej tento fakt ani nezajímal. Rozhodně se uklidnil od chvíle, kdy jej mohli vidět naposledy. Rozhodně si už ujasnil, pro co je nutné zuřit a pro co ne. Otázkou bylo, co tu vlastně dělá.

PS: Ano, jedná se o vašeho senseie. sepsala jsem malé info o něm a dodala obrázek. Takže ho tu máte pro představu.

Yamamoto Karuzo / Yukidori


 Videl som, že je zápas na konci a usmial som sa na Yukidoriho. Tomu sa otočil ciferník a dal mi na ruku dve zlaté mince. Mrkol som na neho jedným okom. Podišiel som k Yachiruovi a Jun'ichimu. Chvíľu nato som pocítil známu chakru. "Aj som čakal, že príde..." nepozrel som sa tým smerom, len som zavrel oči a usmial sa. Nemalo to nejaký výsmešný zmysel, len som si uvedomil, kadiaľ prichádza a do čoho pravdepodobne stúpil. Sensei prišiel k nám, niečo sa nás spýtal. Yachiru mu už odpovedal, takže som sa nemusel akosi trápiť s odpoveďou. Pozrel som sa na senseia, presnejšie na jeho sandále. Keď som uvidel kúsok menmy na nej, tak som si pomyslel, že som predpokladal správne. Našťastie sa mi podarilo udržať smiech. Chcelo sa mi smiať dokonca aj keď som si uvedomil, že som ho videl na svojej misii v Sune pred rokom. Ale ako som povedal, už je to jedno. "Aj vy ste si prišli zatrénovať, sensei? Alebo len oddych?" Yukidori som ešte stále ticho.

Sensei se trochu trpce pousmál. Kdo ví, co se tomuto muži prohanlo hlavou, že se na jeho obličeji objevil zrovna tento výraz. I když pravdou bylo, že neměl dlouhého trvání a byl tam jenom pár chabých vteřin. "Tak trénink ano?" Pronesl s jistým druhem zamyšlení. Pěkný to trénink. Jsou temperamentní, to se musí uznat. na druhou stranu....jsou až příliš hyperaktivní. Alespoň ti dva. Projelo mu hlavou. Jeho oči se maličko, velice maličko, posunuly směrem k Yamamotovi. Kde jsem jej jenom viděl? Konoha? Nebo snad v Sunagakure? Ach, kde jsou ty krásné časy. Kazekage-sama, kdyby jste se jenom tohoto dožil. Není to sice jako tam u nás ale nejspíš by se Vám tu líbilo. Projelo mu hlavou dodatečně.
"No, snad jenom...ozdravná procházka." odpověděl a pousmál se. Hned na to si trochu poupravil svoje rukávy, které byly skutečně dlouhé. Ostatně, tak jak to bývalo v sunagakure zvykem.
"Ne pro každého, je tak snadné se přispůsobit. V téhle vesnici." Dodal. Znělo to jako kdyby snad mluvil o sobě ale jeho výraz v obličeji, jako kdyby to naprosto vyvracel. Nezdálo se, aspoň ne od pohledu, že by mu místní klima a podmínky nějak vadily.

Yamamoto Karuzo / Yukidori


 "Chápem..." relaxačná prechádzka je to najlepšie, čo si môže niekto, kto robí v kancli dopriať. Ísť na čerstvý vzduch, poprechádzať sa, nachádzať niečo nové, aj keď je pravda, že ľudia z púšte asi nie sú zvyknutí na zeleň a chladnejší vzduch. Usmial som sa späť. Pohľadom som skúmal senseiove rukávy. Možno boli trocha nepraktické, ale tie pečate na nich asi mali svoj význam. Neskôr sa ohlásil Yachiru so svojou technikou. Nebol som proti, práve naopak. Čím lepšie techniky budeme ako tím ovládať, tým budeme mať väčšiu pravdepodobnosť úspechu v misiách. "Tak... nechcem byť zaostalejší ako moji spoluhráči, takže idem trénovať ďalej. Zatiaľ dovidenia!" povedal som a išiel som trénovať ďalej.

Sensei, který byl přítomen a u kterého se nezdálo, že by nějak uvažoval nad tím, co se to tu dělo, se na malou chvíli zadíval nad sebe, na oblohu. "Rázný důvod?" Zopakoval jako kdyby o tom celkově nějak přemýšlel. " Možná že ano, možná že ne. Moje důvody, jsou zatím moje. "Upozornil ještě dost zdvořile a koukl se na mladíka. "Chmmm, Raiton...." pronesl následně, při čemž se mu na obličeji objevili vrásky zamračení. "Tu techniku znám...." kývl nakonec hlavou a podíval se i na Yamamota. Ten se rozhodl trénovat  a proti tomuto rozhodnutí, které si mladík určil, nemohl říct ani jedno slovo."Snad bych mohl být nějak nápomocen." Kývnul hlavou i když se nezdálo, že by mu to nějak bylo po chuti.

 Rozlúčil som sa na chvíľku so senseiom a s Yachiruom a šiel som znova do hôr na miesto, kde som predtým trénoval. Mal som pravdu. Sensei stúpil do kopy zvratkov, ktoré tam zostali po mojom prvom pokuse. Nevadí. Rozmýšľal som, čo by som mal ďalej robiť, keďže na pokračovanie potrebujem pokusného králika. Ale koho? Veď chalani trénovali a sensei pomáhal Yachiruovi. "Yukidori????" otočil som sa na svojho opereného kamaráta. "Nech ťa to ani nenapadne!!!" vyvaľoval oči, no ja som už mal v sebe dávku elixíru a skladal pečate. Yukidori vystrelil ako z dela. Táto technika zaberala pravdepdobne dosť veľkú plochu, pretože som ho zasiahol z miesta. Keď som sa išiel za nim pozrieť, tak skákal na nohách zo strany na stranu, hovoril nezmysly a dvíhal krídla. Úplne akoby bol ožratý alebo kyju mariu. Vstrekol som dávku protilátky Yukidorimu do tela. To som nepočítal, že hneď zaspí. Vzal som ho teda za najbližšiu skalu. Bolo to pomerne ťažké, keďže sa mu uvolnila pečať, ktorá redukovala jeho veľkosť. Znova bol veľký ako vyšší človek a ťažký jak hovado. Nechal som ho tam a šiel som trénovať ďalej. "Najrozumnejšie by bolo, keby som ho naučil túto techniku znášať." pomyslel som si.

Nějakou dobu neodpovídal. Jako kdyby uvažoval nad tím, co by mu mohl poradit. Možná to bylo jenom tím, že Raiton nebyl zrovna jeho nejoblíbenější element. Kdo ví z jakého důvodu tomu tak bylo. Nakonec se jenom zadíval na oblohu a povzdychl si. " Soustřeď se. Musíš docílit toho aby tvé tělo, chakra dovedla obalit. Ale to ty jistě víš." Pronesl a s těmito slovy se na něj znovu podíval. "Jdi na to pomalu. Když budeš spěchat, ničemu to nepomůže. Naopak. Budeš jenom oslabený a bude to bez efektu." upozornil a koutkem oka se koukl na Yamamota. "Pochopil?" Optal se nakonec a složil si svoje ruce na hrudníku. Jako kdyby čekal nějaký souhlas, nebo náznak toho, že nemá za žáky nějaké tupce.

Sensei, který tu byl přítomen, to všechno jenom sledoval. Jakmile se mu provotní pokus nepovedl, na jeho tváři přelétl malý, sotva znatelný úšklebek. Přes to však, se dva proužky látky, kterré sestupovali od jeho hlavy, mírně zavlnily, stejně tak jako dlouhé rukávy. Mohl to být efekt, za který mohla samotná chakra toho mladíka, nebo snad zafoukal vítr? Kdo ví.
Po další chvíli se ale sensei otočil a odebral se přímo k Yamamotovi." Takže, jaké ovládáš techniky?" optal se přímo. Snad to mělp jistou míru důležitosti. Možná také ne. Z jeho obličeje by se to těžko dalo vyčíst.

Yamamoto Karuzo / Yukidori


 Yukidori sa pomaly začal prebúdzať z účinkov techniky. Dal som mu protilátku, takže bol hore skôr ako človek pod vplyvom čistej techniky. Len som sa potichu smial, keď som videl omámeného Yukidoriho. Prvé slová, ktoré z neho vyšli boli: "Seeee....seee.....seeenseeeeiii....." a mával krídlami smerom za mňa. Zmenšovacia pečať bola zrušená, takže ma takmer prefackal. Otočil som sa tam a naozaj sa blížil sensei. Postavil som sa na nohy. Na jeho otázku som odpovedal "Ovládam hlavne Futtonové deštrukčné techniky, a pred krátkym časom som sa naučil santoryu (šerm s tromi mečmi). Teraz trénujem jedno genjutsu. Jeho účinok vidíte tu." ukázal som na Yukidoriho. Z východu zavial vietor. Pozrel som sa tým smerom na Yachiruho. "Toto berie fakt seriózne. Prečo mám pocit, že dnes príde o nejakú časť tela?"  a následne na senseia. "Keď si chce spraviť prehľad o našich technikách, tak by mal skôr vidieť."

Sensei naslouchal slovům toho kluka, jako kdyby to bylo něco důležitého. Při tom všem se stále tvářil tak, no s jistým odstupem. Jako kdyby jej nemohlo vůbec nic překvapit nebo zaskočit. Na Yamamotova slova jen několikrát lehce zakýval hlavou a následně na to se podíval na oblohu. Skutečně si myslí, že by to mělo přijít tak brzy? Ani zdaleka nejsou připravení. Kdo ví jak jsou na tom ostatní. Projelo mu hlavou, na což se jenom ,sotva znatelně zašklebil. Kazekage-sama, za Vaších dob to bylo naprosto jiné. Na druhou stranu, proč je neučit ve vašem duchu. " Vy dva," začal mluvit opět nahlas. Dost nahlas na to, aby jej slyšeli oba dva chlapci. "Chci aby jste mi odpověděli na jednoduchou otázku. Proč se chcete stíát shinobi? Proč se chcete učit mocnější a mocnější techniky?" Vyřkl svojí otázku a nechal jí plout vzduchem. Kdo ví co tím zamýšlel. Jsou to ještě děti. Trénujeme děti, aby se jednou vrhli do války a nasazovali svoje mladé životy. Osud nás vede zajímavými cestami, skutečně. Proneslo jeho podvědomí a při této myšlence si strčil ruce do kapec a jenom čekal.

Yamaamoto Karuzo / Yukidori

 Počúval som, čo hovoril Yachiru. Jeho slová sa mi vrývali rovno do duše. Pomaly sa mi začala tisnúť slza do oka. Keď sa na mňa pozrel, pochopil som, čo tým myslí. Veď sme boli priatelia ešte pred tým, ako bola Konoha zničená. Bol som úplne dojatý, no pokúsil som sa vyzerať v pohode. "Ja mám rovnaký cieľ. A ešte chcem znovu obnoviť moju bývalú dedinu. Bola pre mňa tak, ako sú moji priatelia z Konohy." Podľa toho, ako sensei reagoval som pochopil, že ho to veľmi nezaujíma, ale aspoň som si pripomenul ja sám, prečo sa zlepšujem. Raz prídem do Zeme vody, opravím všetko, čo sa bude dať, uzavriem mier so všetkými okolitými dedinami a tú moju už ochránim za každú cenu. Aj za cenu svojho života. Pozrel som sa do neba a spomenul som si na tých, ktorí stihli utiecť pred inváziou, a ktorých som videl na misiách.

Celou dobu, byl až nezvykle tiše. Nyní se na něj neprojevovaly ani žádné výrazy v obličeji. Jako kdyby se z něj stala jenom socha, která hledí někam do prázdna a je naprosto bez života. Vyslechl si Yachira. Chmmm, pozoruhodná myšlenka od někoho, kdo se jen málo umí chovat. Na druhou stranu, trénink oné techniky zvládl lépe, než kterýkoliv jiný shinobi. Pozoruhodné. Proč to ale není to, co jsem chtěl slyšet? Pronesl si v duchu a následovalo vyslechnutí Yamamota. Jeho odpověď byla prakticky stejná, i když přidal něco, co jej zaujalo. Vesnice. Sám moc dobře věděl jaké to je přijít o vesnici v které člověk žil. Tento pocit si stále ještě pamatoval a zlost, kterou z této skutečnosti měl, v něm stále přetrvávala. Znalecky kývl hlavou a jemně se zašklebil. "To nebyly špatné odpovědi. I když, spíše jsem očekával něco ve smyslu, ochraňovat vesnici v které nyní žijete." Pronesl s dávkou zamyšlenosti a hned na to se sklonil. Skousl si kůži na ruce, až mu z ní vytryskl pramínek krve. Bouchnul rukou do země a v tu chvíli obalilo nejbližší okolí, docela slušné množství bílého kouře. Jakmile kouř ustoupil, mohli si oba mladíci povšinout něčeho, jako byl velký, hliněný svitek. " Dobrá tedy, ukažte mi na vlastní oči, co vlastně dovedete." Pronesl a jednou rukou, dvěma prsty, oddělal zárku ze svitku. Nedělo se nic. Ale kdo ví co si na ně chystal.