Priateľstvo až za hrob? Úroveň B-A

Ryo Gune

Kráčali sme cez dedinu až sme sa dostali ku bráne dediny. Bola otvorená a na nej vela vlajka čo znamenalo že sa Hokage nenachádza v Konohe. Vieš Asuka.. cítim sa zvláštne keď som s tebou. Kráčal som a sledoval som kvapky dažďu ako padali na listy. Stále som na teba hľadel a usmieval sa. Zrazu som sa len zarazil, chytil si srdce a začal sa triasť. Nie.. Nie! Padol som na kolená a začal vykašliavať krv. Moja kekei genkai..! Prečo práve teraz? Po chvíľke tohoto kašlania som sa postavil a utrel si krv z úst. To nič.. Zasmial som sa a zavrel som oči. Pokračoval som ďalej. Asi chceš vedieť čo sa mi stalo.. popravde som chorý.. mám dedičnú chorobu môjho otca. Keďže ovládam podstatu železa moje telo sa používaním Kotonu pomaly ničí. Koton sa mi dostáva do krvi a do buniek a tým ich mení na železo. Neviem koľko času mi ostáva, no neboj sa nehodlám umrieť počas misie.. a už nie počas času keď som s tebou. Usmial som sa a opäť sledoval cestu.
Tvoje taijutsu je veľmi impozantné, vďaka tebe má Konoha budúcnosť, teda skôr vďaka ninjom ako si ty. Poškrabal som sa na vlasoch a zahladel som sa Asuke do očí. V tých očiach vidím spásu.. vidím v nej niečo viac ako v ostatných očiach. Je iná ako ostatný.. aspoň pre mňa. Tak som sa zadíval do tvojich očí že som prestal vnímať realitu a potkol som sa.

Asuka Kazama

Zdálo se že celá cesta proběhne v pohodě ale ihned u brány se stalo něco co mi dělalo vrásky na čele.Ryo doslova upadl a začal kašlat krev.Nebyl to příjemný pohled když jsem si uvědomila že čím déle s ním jsem tím mi je nějak bližší.A to jsem jej neznalka kdo ví jak moc dlouho.Jeho osoba pro mě byla něčím neznámím a moje hloupá povaha to všechno chtěla prozkoumat.I když bylo zvláštní že se mi tohle stalo teprve až jsem poznala právě jeho.Když mi oznámil že se nic neděje jen mlčky jsem přikývla hlavou.Stále jsem si držela svůj zamračený výraz.Mluvil o tom proč se mu tohle děje a já kupodivu poslouchala jako ostříž protože jsem měla dojem že i tyto informace jsou pro mě jaksi důležité. ,,Pravda že se ti na misi nic nestane.Protože tohle Kekkei Genkai nepoužiješ.A jestli ano věř mi že budeš mít práci se mnou" sykla jsem po něm trochu nabroušeně ale ihned na to jsem se usmála.Rozhodně jsem nechtěla aby kvůli mě někdo trpěl a ačkoliv toho začínalo být za jeden den dost měla jsem v úmyslu udělat co nejvíce co bude v mích silách.
,,Mimochodem co může být zajímavého na někom kdo je tak neschopný že nedovede udělat ani hloupý bunshin?Dělám jen to co musím abych splynula s davem.Nejsem nic než divná a neschopná" oznámila jsem mu pevně.Mohl pochopit že jsem na sebe až moc přísná a že si jen tak neodpouštím.Ačkoliv jsem to nedávala znát nemohla jsem si nevšimnout jistých náznaků z jeho strany.Co se to děje? Známe se jen chvíli a ono už tohle?! To bude ještě mise.Problesklo mi pobaveně hlavou.Pořád na mě koukal a já už měla dojem že ho za to seřvu ale najednou jsem si všimla jak zakopl.Ani nevím co mě to popadlo ale najednou jsem ho chytala.. ,,Koukej pod nohy ano?" zasmála jsem se.

Ryo Gune

Ako som padal tak ma zachytilo telo Asuky. Hehe.. pokusím sa ho nepoužiť.. Postavil som sa a vypočul si všetko čo povedala. Nieje to tak ako hovoríš.. Ukazovákom som jej ťukol do čela a povedal. Ide o to aká si vnútri.. ide o to či máš ohnivú vôlu.Usmial som sa a opäť som kráčal. Divná niesi, si len iná.. výnimočná. Kráčali sme až sme došli do najbližšej dediny. Bola to malá dedinka na okraji hl. mesta Konohagakure no sato. Prechádzali sme sa v nej a ľudia na nás len pozerali. Veď už dobrých pár rokov nevideli žiadneho ninju z Konohy. Prišli sme až k budove ktorá bola taký menší Motel. Vstúpil som doň a zacvengal na zvonček. Prišla obsluha a ja som požiadal o dva jednolôžkové pokoje. Obsluha mi však povedala že majú len jednu izbu. Pozerala sa na nás ako by sme boli mi dvaja milenci. Odviedla nás do pokoja a potom odišla. Tak na noc ostaneme tu... už sa pomaly stmieva a naša cesta bude ešte dlhá. Chceš sa osprchovať? Ľahol som si na posteľ a sledoval ako na to odpovie.

Asuka Kazama

Došli jsme do malé dědiny a já si začala myslet že se všechno dějej jen proto aby mě tam nahoře někdo dovedl pořádně naštvat.Už jen tak jsem blbě snášea fakt že jdu s Ryem na misi a teď ještě tohle.Když jsem s ním došla do onoho pokoje raději jsem se věnovala svému.Naštěstí v pokoji sídlila i sedačka takže jsem se mohla vyvarovat toho sdílet s ním i postel.Ne že by mezi námi něco bylo ale po celou dobu se mi vedlo odkopávat kluky od sebe jak se mi zachtělo.Ale jak se zdálo jeho jsem poslala pryč a on se jako bumerank vrátil zpátky. ,,Hmmm,nejspíš ano" porkčila jsem rameny a zmizela v malé koupelně.Dveře jsem za sebou zamčela a ještě se přesvědčila že dveře jsou skutenč ězamčené. ,,Proč?Proč?Proč?" ptala jsem se sebe velice tiše a pustila vodu.Pomalu jsem ze sebe sházela oblečení a užívala is první kapky vody jenž dopadli na mojí hlavu.
,,Co jsem provedla tak strašnýho že mě musí potkat tohle?" ptala jsem se tiše dál.Znervózňoval mě on.Ryo ačkoliv jsem jej moc neznala mě znervózňoval na nejvyšší možné úrovni.Před ním jsem to držela v jakési tajnosti.Držela jsem si svoji tvář ale teď když jsem byla sama jsem měla dojem že zešílím. ,,Proč se na mě musí tak dívat?" ptala jsem se dále šeptem a vůbec nečekala že příjde nějaká odpověď.Sprchování mi netrvalo moc dlouhou a tak jsem brzy vylezla.Natáhla jsem na sebe kraťasy ale vrchní část s vestou která byla připojena ke kraťasům jsem nechala svěšenou a vůbec jí neoblíkala.Nahodila jsem si jen bílé triko a zbytek oblečení naházela na hromadu.Vlasy jsem měla mokré ale nijak se nepokoušela je česat.Bosýma nohama jsem vyšla z koupelny a svoje věci položila na malé křeslo které tam postávalo. Mohlo to vypadat trochu komicky přeci jen jsem nebyla oblečena tak jak chodívám.

Ryo Gune

Celý čas ako sa sprchovala som počúval ako voda kvapkala a celý tento proces som si vychutnával bez jedného pohybu ale myšlienok. Ako som započul že sa vypla voda vedel som že som na rade ja. Vyzliekol som sa tak že som mal na sebe len trenky. Moje telo bolo celé zničené, hlavne chrbát. Boli na ňom znaky vyrezané kunaimi, na niektorých častiach môjho tela bolo vidieť strieborné žily. To boli znaky mojej choroby, choroby ktorá ma raz mala poslať do hrobu. Kráčal som smerom do kúpeľne a cestou som sa len pozrel na Asuku a usmial som sa. Zavrel som za sebou dvere no zabudol som zamknúť. Hlavu som mal v myšlienkach. Postavil som sa do sprchy a pustil na seba prúd teplej vody. Môj pohľad bol neprítomný, vlasy a moje telo moklo. Nič som nevnímal, no moja hlava.. tá mala iný príbeh.

Flashback

Toto miesto nebolo v Konohe, bola to stará dedinka ktorej názov si už ani nepamätám. Narodil som sa tam a žil som. Scénka sa pretočila na ulicu. Prechádzal som sa a sledoval som západ slnka. Moji spolužiaci len okolo mňa chodili a vysmievali sa mi. Ja som ich nevnímal a sledoval som ďalej oblaky. Ďalšia scéna sa zmenila na strom pri ktorom som trávil celý svoj čas. Skúšal som tam zistiť svoju podstatu no nikdy mi to nevyšlo. Plakal som a mlátil do stromu päsťami. Prečo?! Prečo musím byť slabší než ostatný?! Scéna sa zmenila potom na ten osudný deň keď som išiel s železnou tyčou pred akadémiu s úmyslom zabiť.. Môj pohľad keď som stál pred zúboženými telami tých decák ktoré boli rozmasakrované po celej akadémii. Jedno ešte dýchalo a chytilo ma za palicu s prosbou o pomoc. Bol to chlapec ktorý mi tak stále robil zle, ktorý ma trápil. Teraz ležal v kaluži krvi a žiadal o pomoc. Ja som sa len usmial a podal mu svoju ruku. Vždy som ho nenávidel ale teraz som mu chcel pomôcť. Lenže on ma nenávidel stále, miesto toho aby mi podal svoju druhú ruku tak na mńa vytiahol kunai. Jediné čo som vtedy dokázal spraviť bolo ho trefiť tyčou. A v tom práve dobehli ostatný ninjovia a tým som bol odsúdený na trest smrti.

Celé toto vzpomínanie ma len vytrhlo z reality a ja som pocítil ako mi ďalšiu žilu zaplnilo tekuté železo. Na chrbte to bolo vidieť len ako ďalší strieborný zárez. Zrazu miesto vody ktorá zo mňa stekala začala stekať krv. Moje ústa opäť zaplnila krv. Začal som kašlať a tak som sa pošmykol a padol na zem plnú vody. Voda zmenila farbu na krv. Rukami som sa stihol ešte odplaziť asi tak pár centimetrov a potom som poskladal pečate. Koton: Tetsu no kaifuku! Krv mi prestala tiecť no za to mi zosiveli vlasy a jedno oko tiež zosivelo. Pokúsil som sa postaviť no odpoveď môjho tela bola len to že som opäť stratil vedomie a padol som na zem plnú krvi. Všetko bolo ako z hororu. Ubehali minúty a ja som len ležal v kaluži krvi a premýšľal som nad mojim životom. V mojich myšlienkach sa potom objavila Asuka a ja som si uvedomil čo sa vlastne deje. Postavil som sa s bolesťou hlavy a otvoril som dvere. Mantavo som sa dostal k posteli a spadol do nej. Neuvedomil som si že som skoro celý od krvi a že som nahý.

Asuka Kazama

Posadila jsem se na sedačku a nějakou dobu jentak hleděla před sebe.Netušila jsem co je náplní naší mise a pro tentokrát jsem chtěla prostě vypnout.Ale jak se zdálo moje mysl měla jiné úmysli.Před očima jsem viděla tu kterou měli za neschopné dítě.Za dítě bez daru a tak naprosto k ničemu.Pamatovala jsem si dny kdy jsem se jen tak skrývala yb mě nikdo neviděl.Pamatovala jsem si proplakané noci beze spánku.
Ale v mysli jsem měla ještě tvář svého dědečka který mi vyprávěl jeden příběh.Příběh o chlapci který neuměl nic.Nedovedl utvoři žádnou techniku nebo použít svoji chakru.Smáli semu a nadávali.Avšak on přes to všechno,i přes to že se svět k němu otočil zády udělal tu poslední věc kteou mohl.Začal trénovat.Avšak jeho umění nepočívalo v žádném ninjutsu nebo genjutsu.K boji byl nucen používat jen sám sebe.Stal se z něj génius.Naprostý dříč který se rozhodl vybojovat si svoji cestu za uznáním.
Jako malá jsem ten příběh milovala.Po tváři mi přeběhl lehký úsměv.Avšak něco jsem zaslechla.Něco co se mi rozhodně nelíbilo.Než jsem se však probrala k tomu abych něco udělala všimla jsem si zakrvácených stop na zemi a toho jak Ryo leží v posteli naprosto mimo.Ten fakt že na sobě nic neměl jsem raději hodila za hlavu i když jsem se snad trochu červenala.Přehodila jsem přes něj deku a položila mu ruku na čelo.Jen velice nesouhlasně jsem pro sebe zakroutila hlavou.Nic jsem neříkala.Došla jsem do koupelny kde jsem uklidila ten nepořádek.
Avšak když jsem končila uvědomila jsem si že jsem dost neklidná.Ten fakt že Ryovi něco bylo a já s tím nemohla nic dělat mě doslova mučil.Byla jsem nucená si opláchnout obličej.Stála jsem na jednom místě a upřeně hleděla před sebe zatmco mi z tváře odkapávala voda.Ihned na to jsem vzala čistou osušku a namočila ji.
Položila jsem ji Ryovi na tvář a sama se opět usadila na sedačku. ,,Kdybych takmohla něco dělat!" sykla jsem si pro sebe tiše abych jej neprobrala a ruku sevřela v pěst tak silně až mi zapraskali klouby.,,Proč?"

Ryo Gune

V mojej hlave prebiehalo kopec vecí. Keďže som bol v bezvedomí tak som sa len pretáčal zo strany na stranu. Rozprával som zo spania. Nie.. Mizuki-san nemôžete ma poslať s ňou na tú misiu. Viete ako sa pri nej cítim! Potom som sa opäť začal točiť z miesta na miesto. Moje telo bolo sa postavilo a išlo ku Asuke. Takže ty si tá nad ktorou Ryo tak stále myslí?..
Nerozprával na teba Ryo ale niekto úplne iný. Oh.. mal by som sa predstaviť.. som Kotugen, démon železa a tohoto tela. Ryo si ma nevedomky vytvoril keď sa nepomstil svojim "priateľom" svojej rodine ktorá ho zavrhla! začal som sa smiať a vytvoril som si v rukách železnú tyč. A teraz.. sa pomstím všetkým v tejto dedine! Haha! Áno ak si si nevšimla prečo sa tak všetci na Rya pozerali.. to preto lebo sme tu v tejto dedine kde mu bolo ublížené! Kotugen na seba hodil v rýchlosti plášť a vyskočil cez okno. Ľudia len začali kričať a utekali ako mohli. Kotugen dobehol jednu skupinu ľudí a začal ich mlátiť so špicom. Zabíjal všetkých, deti, starších ale aj ženy. Smial sa a všade bola krv. Asuke mohlo dojsť prečo išla na túto misiu. Ryo mal schovanú osobnosť ktorá sa mu kvôli chorobe vypustila, hokage toto nemohol dopustiť v konohe preto vás poslal inam a ty si mala za úlohu sa zbaviť alebo ho zmeniť.

Asuka Kazama

Jakmile jsem uviděla co se to děje hrklo ve mě.Takže takhle to je? Takže je nějaká naděje že nezemře? Ptala jsem se sama sebe ovšem venku začalo peklo.Nezbývalo mi nic jiného než jednat.Ale ten pocit že jeho nemoc ani není tak nemoc jako další osobnost v jeho těle mi dodalo naději.Ani nevím proč ale nyní jsem cítila zodpovědnost jej ochránit i kdyby to bylo před jím samotným.Zrovna ve chvíli kdy tyč mířila na další ženu jsem se před ní objevila a doslova do tyče kopla jak letěla mím směrem. ,,Tak si to ujasníme.Máš dvě možnosti.Buď toho encháš a zklidníš se,nebo budeš bojovat ale se mnou.Nebo ještě lepší návrh.Vypadni z jeho těla a zalez někam." jak jsem mluvila byla ve mě šptka zloby.Tušila jsem že pokud začne používat Ryovi techniky budu muset být sakra rychlá abych to ani jednou neschytala. No tak Ryo,já vím že tam jdi.Koukej se bránit! Hulákalo moje podvědomí.Sama jsem chytla do ruky tyč kterou mi hodil někdo z vesničanů na pomoc.
,,Takže? Jak to uděláme?Po dobrém nebo po zlém!" optala jsem se dodatečně a byla připravená čelit všemu co příjde. Koukala jsem na něj s trochu přivřenýma očima ale moje tělo stálo tak jako kdybych neočekávala žádný útok.Tentokrát jsem musel avyužít svoji pružnost a rychlost. Neboj Ryo,všechno bude v pořádku.
,,Když jsme se tak pěkně představili.Předpokládám že ty můžeš za to jaký je? Řekni mi.Kolik lidí si takhle napadl aniž by jsi k tomu měl důvod hmmm?" optala jsem a a tyčí bouchla do země.

Kotugen

Jej kop mi zatlačil tyč, no ja som sa zapriahol a odtlačil som ju asi meter. Potom som uskočil. Bohužiaľ ťa sklamem.. zabijem všetkých z tejto dediny a potom umriem sám. To je jediná moja vôľa. Ale tiež ti dám dve možnosti. Prvá je.. Zabi ma a tým Rya zbavíš tohoto utrpenia ktoré pociťuje každý deň! A druhá je.. existuje jedna vec ako prebereš Rya k životu.. nepoviem ti čo to je, budeš na to musieť prísť sama! Len som sa oblizol a usmial som sa. Mmmh.. nech zábava započne! Koton : Senbon! Z mojich rúk sa začali formovať jehličky ktoré na teba ihneď vyleteli. Nelenil som a rozbehol som sa k tebe z prava. Čakal som že uskočíš do ľava tak som len vyskočil a železnou tyčou som sa ju pokúsil trafiť do tela. Ja som nič Ryovi nespravil.. ja som Ryo! Jeho odvrátená časť mysle, tá zlá stránka! Keby si poznala jeho život nečudovala by si sa mu!

Asuka Kazama

Nechtěla jsem věřit ani jednomu slovu které ten zmetek řekl.Možná vypadal jako Ryo.Možná měl jeho tělo ale neměl jeho duši.Nevlastnil to co z něj dělalo Rya.Zdálo se mi jako kdyby ten praví pouze spal.
,,Nechci tě zabít.Nedovolím aby jsi vzal sebou i jeho." sykla jsem.Jakmile se jehli vyřítili na mě a on skočil do prava došlo mi co tím zkouší.Avšak hlava mi rotovala na sto procent a tak jsem se jen pro sebe pousmála.Stále jsem měla tu tyč od toho vesničana která mi byla hozena.Jakmile jsem vystihla ten správný moment tak jsem vyskočila na pravou stranu přímo k němu.,,Konoha Senpuu!" sykla jsem pro sebe a vší silou kopla nohou.Nutno podotknout že od pasu nahorů jsem to mohla vykrýt oním nástrojem který jsem u sebe měla.Přes to všechno jsem měla stále svoje závaží na nohou ale i tak jsem byla poměrně rychlá.
,,Nevím čím si prošel protože o tom nemluvil.Ale ať se stalo cokoliv nikdo si nezaslouží tohle!" hučela jsem.Za poslední dobu jsem v sobě neměla najednou tolik energie jako právě v tuto chvíli.Adrenalin mi proudil v žilách a já se soustředila jen na to jak mu pomoci.Ryo,prosím bojuj s tím.Nejsem někdo kdo by toho o tobě věděl nějak moc.Ale dovol mi poznat tě.Jen bojuj!
,,Jestli chceš zabíjet,budeš muset prvně zabít mě!"

Ryova osobnosť

Po Konoha Senpuu som len vykašlal krv a odletel pár metrov. Chvíľu som ležal na zemi a potom sa postavil. Popukal som si kosti v hlave a potom sa na teba pozrel. Ako si želáš! Rozbehol som sa a železnú tyč som si zväčšil kotonom. Začal som brzdiť a napriahol som sa ako basebalista a chcel som Asuku odpáliť. Jediný rozdiel bol že sa mi na konci vytvorili ostne pre prípad že by sa chcela brániť. Nedokážeš ma zmeniť! Jediné čo budeš môcť je ma poraziť! Ale to sa ti tak ľahko nepodarí!

Asuka Kazama

Hleděla jsem na něj.Nechtěla jsem jej zase tak moc nakopnout a ve chvíli kdy vykašlával krev jsem ho i litovala.Přeci jen to byl Ryo i když tenhle byl jeho skrytou osobností a koledoval si o to.
,,Já mu pomohu i kdyby mě to mělo stát vastní život chápeš?!" houkla jsem po něm a jakmile se rozběhl trochu jsem se skrčila.V tu malou chvíli kdy se napřáhl aby mě poslal kdo ví kam jsem odepla svoje závaží na nohou.V moment kdy mě měl zasáhnout jsem vyskočila do vzduchu a krakticky to minula jen tak tak.Ve vzduchu jsem udělala salto a dopadla spíše za jeho záda.Podepřela jsem se tyčí kterou jsem měla a nohou mířila přímo na jeho záda.
,,Já vím že ten Ryo kterého znám tam někde je." sykla jsem a kopla. ,,Nebudu to já kdo tě porazí.Ale on sám chápeš.Já mu jen získám čas!"

Ryo Gune

Okolo mňa bola samá tma, temnota.. beznádej. Kde to som? Pozrel som sa na ruky a až vtedy som si uvedomil že som vo svojom vedomí a že moje telo ovláda niekto iný. Začal som sa sústrediť a dostal som obraz ako moja druhá osobnosť zabíja občanov. Nie! To nedovolím! Zatiaľ v reálnom svete kde medzi sebou bojovali Asuka s Kotugen. Kotugen dostal pekný úder do chrbta ktorý chcel určite opetovať železnou tyčou. No keď si všimol Asukinu rýchlosť ktorú využila pri úhybu tak sa naštval. Naháňal ju a snažil sa ju trefiť s tyčou. Po chvíľke bol vyčerpaný (možno aj schytal pár úderov od Asuky) začal cúvať a skladať pečate. Koton Kage Bunshin! sykol a na Asuku sa vyrútili tri klony z ocele. Tieto klony boli zvláštne len v tom že boli celé zo železa a nedali sa tak ľahko zničiť. Stačil by jeden úder a už mohli narobiť peknú paseku. No týmto Kotugen nekončil. Koton : Seppuku! Vo vzduchu sa sformovala dlhá a veľmi ostrá čepeľ. Umri! Čepeľ sa začala točiť a vyletela na teba, no v polke cesty zmenila smer a vyrútila sa na Kotugena. Ten to zistil až po chvíľke a jediné čo stihol bolo nastaviť pred seba ruku. Čepeľ ho prerazila, konkrétne pravý bok a pravé rebro. Padol na zem a pokúšal si vybrať tu palicu. Ako.. Nechápem! Nenechám ťa robiť si s mojim telom čo chceš..! Ryova pravá ruka ktorá sa pokúšala vybrať čepeľ len začala formovať ďalšie pečate a pred Ryom sa objavila takáto ďalšia len menšia.Je koniec! Čepeľ sa rozletela a mierila mi presne na hlavu. Kotugen posledné čo stihol spraviť bolo že sa otočil a pokúsil sa újsť, čepeľ tým prerazila Ryov hrudný kôš a Ryove telo padlo na zem v kaluži krvi. Ryo sa plazil smerom ku Asuke a za ním bola mláka krvi. Asuka.. rýchlo som teraz oslabený.. zabi ma! Nerob to.. Ak ho zabiješ umrie! O to mi aj ide ty hajzel, zomrieme spolu a nikomu už neublížiš! Vedľa Asuky bola železná tyč na ktorú pozeral Ryo. Čo urobíš?

Asuka Kazama

Hleděla jsem na to co se dělo.Uhýbala jsem jeho útkům a občas udělala nějaký ten kop.Udělal pečetě a proti mě se vyřítlily klony doprovázené čepelí.V duchu jsem se modlila abych se tommu přeci jen dovedla ubránit i když proti kovu se bojovalo opravdu jen těžko.Ale v tom se cosi stalo.Všechno se začalo obracet proti němu jako kdyby ho ovládal někdo jiný.Nebo spíše ten komu tělo patřilo.Musela jsem se pousmát ale můj úsměv neměl dlouhého trvání.
ta věc prorazila jeho tělo jako kryž nůž projede máslem.Když jsem viděla Rya jak leží na zemi a hádá se s tím druhým byla jsem ještě více zmatená než kdy před tím.
A pak to řekl.Slova která mnou otřásla aniž bych si to chtěla připustit.jeho prosba mě zabolela hluboko v duši.Ten druhý promluvil a já rychle zavřela oči.Nemohla jsem to udělat.Musí existovat jiný způsob!Hučelo moje podvědomí a ruce se mi tentokrát třásly jak šílené.Když jsem oči otevřela pohlédla jsem na onu tyč.
,,Ryo má pravdu,když bude žít jeden ten druhý bude zabíjet" povzdychla jsem si a tyč vzala do rukou a divně si jí prohlížela.V hlouby duše jsem doufala že svého rozhodnutí nebudu muset nikdy litovat..
,,Ale pravdu má i Kotugen,když zabiju jeho zabiju i Rya" dodala jsem po chvíli.Tyč jsem vzala pevně do ruky a odhodila co nejdál jsem dovedla .Jedna slza lehce stekla z mé tváře a našla si cestičku k zemi.
,,Já,nemohu.Nemohu tě zabít Ryo.Nejde to. Ať mě Hokage potrestá jak chce ale já to neudělám! Stal jsi se pro mě příliš ceným než abych o tebe přišla." s těmito slovy jsem padla na kolena a Rya otočila.Z tašky jsem vytáhla jeden obvaz a přiložila jej na ránu která vznikla kovovou tyčí.
,,Kotugene,teď poslouchej. Já vím že Ryo je silnější než ty!Vždy tě porazí.bylo by lepší kdyby jsi bojoval v jeho prospěch než proti němu.Protože já tu vždycky budu pro to abych dala Ryovi čas k tomu aby tě porazil!" tyto slova jsem říkala velice tiše ale věděla jsem že mě slyší moc dobře oba dva.
,,Odpusť Ryo.Nemůžu udělat co po mě žádáš" hlesla jsem a pomohla mu na nohy abych jej odtáhla do toho motelu kde jsme měli pokoj.Položila jsem jej na postel a obvázala ránu na těle kterou si vlastně způsobil sám. Jakmile jsem vše dokončila tiše jsem se odebrala do koupelny.zapoměla jsem za sebou zamčít ale ve chvíli kdy se dveře za mnou zavřeli sesunula jsem se k podlaze a hleděla do země.Z očí mi padali slzy. Skoro jsem o něj přišla.Co je to za podivný pocit? Jako kdyby mi chtěli vzít cosi cenného. Mlela moje mysl a moje ruce se neustále třásly.

Ryo Gune

Počúval som ju a modlil som sa aby ma už zabila, lenže to sa nestalo. Miesto toho mi začala pomáhať. Dočerta! Ak Kotugenovy zahrabe nemá šancu sa tomu uhnúť. Ak ju zraní alebo zabije neodpustím si to! No na moje prekvapenie sa nič nedialo. Kotugen sa objavil v mojej mysli a pozrel sa na mňa. Tentokrát odchádzam, nabudúce ťa porazím a pomstím sa.. Na mojej tvári len ostal divný pohľad. Bol som šťastný že odišiel no vedel som že sa raz aj vráti. Keď ma niesla Asuka do motela len som sa celou cestou usmieval. Položila ma na posteľ a išla do kúpeľne. Odplazil som sa ku dverám a počul som ako plače. Prečo som z vnútra duše nechcel aby ma zabila práve ona? Kurnik Kotugen! Nemal si sa uhnúť! Takto jej spôsobím akurát väčšie problémy.. Už bola noc a skoro všetci v moteli spali. Postavil som sa a zhasol som svetlo. Vyzliekol som sa a padol som do postele. Ležal som tam ako mŕtvy a premýšlal som nad tým čo sa stalo. Bol som dosť slabý že som sa ani nevedel hýbať. Moje telo potrebovalo teraz starostlivosť. Čakal som až výde Asuka z kúpeľne no zatvoril som oči a zaspal som. Ležal som tam na posteli, opäť nahý. Tento večer ale ešte nekončí.. niečo temné čakalo v kríkoch na čas až sa všetci uvalia k spánku.

Asuka Kazama

,,Proč? Co jsem komu provedla? Co se to se mnou děje?!" ptala jsem se nahlas sama sebe jak jsem tak seděla v koupelně na zemi.Ruce jsem měla zaryté ve vlasech a tvář plnou slz. Proč to tak bolí? Ptala jsem se sebe v duchu jelikož tuto otázku jsem nedovedla povědět nahlas.
,,Promiň Ryo,jsem slaboch!" Sykla jsem si a bouchla rukou do stěny která vedla do vedlejšího pokoje.Nakonec, když jsem již nebyla schopná ani plakat, jsem se ccelá roztřesená postavila a na hlavu si pustila proud vody.Celou dobu jsem musela myslet na to že Ryo už nemusel existovat. Nikdy jsem necítila něco podobného.Bála jsem se o něj jak nejvíce to šlo a nedovedla jsem si představit že bych už neviděla ten jeho úsměv který si držel i v těch nejhorších situacích.
Usušila jsem si hlavu a zhasnula světlo.Tiše jsem vyšla z koupelny a všimla si že Ryo dávno spí.Musela jsem se pousmát.Nemohla jsem odolat a tak jsem mu spravila přikrývku aby mu nebyla zima a sama jsem si na malou chvíli stoupla k oknu abych hleděla na měsíc.

Bol už večer, všetci spali a všetko stíchlo. Vonku fúkal vietor a česal stromy a ich listy. Bolo až príšerné ticho. Tvoj pohľad mohla upútať postava v čiernom ktorá kráčala po ulici. Určite si ju spatrila. Pozrela sa na teba a usmiala sa. Jej oči žiarili veľmi silno.. bola to červená žiara. Mala na sebe ešte starú čelenku Konohy. Zavrela oči a v tú sekundu tam už nebola. Zrazu si mohla ucítiť niečo zvláštne za sebou. Nestihla si sa ani otočiť a už za tebou stála. Takže.. to ty si dokázala poraziť Kotugena? Hmm.. zvláštne, také mladé dievča. Vyzerá to že máš nejaký zvláštny vzťah k Ryovi. No nesnaž si ho udržať. Postava sa otočila a priblížila sa k Ryovi. Ryo zachvílu.. Nestihol dohovoriť pretože započul ako niekto beží po schodoch hore. Nabudúce.. Začula si kriky a búchanie na dvere. Otvor! Vieme že tam si! Zrúda ktorá zabila naše deti! Ty! Železný démon! Akonáhle započul Ryo toto slovo okamžite sa prebudil. Postavil sa na nohy no spadol. Opäť sa pokúsil postaviť ale zase sa stalo to isté. Uteč! Ja sa o nich postarám! Dvere sa rozrazili a do izby vybehli desiatky ľudí. Kotugen môžeš! Heehaha! Konečne! Ryove telo začalo striebornatieť. Jeho sily sa vrátili, teda aspoň nachvíľku. Ruky zmenil na železné kladivá a vybehol na ľudí. Začal ich tam všetkých mlátiť a všade poletovala krv. Keďže ľudí neubúdalo ale len pribúdalo tak Ryo dostával viac a viac úderov. Po chvíľke dostal veľmi silný kop a ten ho prerazil cez okno. Ako ležal na zemi tak začal slabnúť, na celý čas využil príliš veľa chakry. Nie.. železnú pilulku pre toto nevyužijem! Pred Ryom sa ale objavili ninjovia. Boli to ninjovia z inej dediny. (Neoznačím z ktorej pre nenarušenie dobrých vzťahov) Hlavný generál Kazou Mitarashi! Konečne sme vás našli. Náš kage bude šťastný keď mu prinesieme vašu hlavu! Kto to bol? Kto bol ten Ryo? Prečo ho nazvali Kazuo? Asuka.. spravím ti čas, uteč! Ešte mám dosť chakry na toto posledné jutsu.. Postavil sa a spravil pár pečatí. Koton: Duragon! Okolo Rya sa vytvoril drak ktorý sa pripravoval na útok.

Asuka Kazama

Tenhle den.Tahle mise.Prostě to všechno kolem mne mi připadalo jako jedna velká noční můra.Opravdu jsem si naivně myslela že je všechno za námi.Ale začal nový boj.Člověka který byl tak moc tajemný jsem ukryla ve své mysli dosti hluboko abych na to nemusela myslet.Když se tam objevili shinobi z jiné vesnice mlěajsem ve tváři dost nezávislí tón.Téměř až chladný.Když na mě ryo promluvil ani jsem nemrkla.Ani jsem se na něj nepodívala.Měla jsem vlastní záměry a začínalo mě doslov štvát jak si myslel že já potřebuji pomoc.Jediný kdo tu lítal v průšvihu byl neustále on.Ani jsem nechtěla vědět co se mu stalo v minulosti.Čím více z toho bylo problémů tím méně mě to zajímalo a tím méně jsem to chtěla pochopit.Ryo udělal techniku a já se zamračila.Tiše jsem došla za něj a dala mu docela silnou ránu do hlavy. ,,Nechc se Vám do toho starat pánové,ale tenhle je můj.Přišli jste hold pozdě.Mám s ním vlastní plány.I když by bylo zábavné hledět jak mu tu palici sekáte" oznámila jsem a v mé tváři nebyl žádný náznak citu.Tentokráte jsem vystupovala jako naprosto chladná osobnost kteá nehodlá ustoupit.O něm mohli něco vědět.Ale o mě sotva. ,,S ním byli vždycky problémy!" sykla jsem s jakýmsi odporem a sjela jsem Rya pohledem za který bych si i já sama nafackovala.Momentálě teď jsem se chovala jako mrcha první třídy.Ale jen jsem doufala že to pochopí.a hlavně že nic nezpacká.

Shun Kokoro

Náhle z lesa vyšla osoba v čiernom plášti z bielymi okrajmi. V ruke držal čierny meč na ktorom boli zvláštne znaky no stále to bol len obyčajný meč. "Eh ... prepáčte, že ruším ale ... vidím do vašej duše ..." Prehlásil tónom ako keby to bola normálna vec. Prikročil tesne pred Asuku a natiahol k nej ruku. "Dáš mi povolenie pomôcť ti ... Asuka ?" Spýtal sa celkom pobavene, zazeral na Asuku ako keby ju poznal už dlhšiu dobu. "Je to zvláštne ... necítim ostatné časti seba samého. Museli sa dostať ďalej než som si myslel." Čakal z natiahnutou rukou ako keby dúfal v nejaké povolenie, že môže Asuke pomôcť.

Akonáhle ninjovia zbadali Shuna dokázali len zo seba vydať. To.. To je.. S-Shun K-K-Kokoro! Utekajte! Všetci zobrali nohy na plecia a utekali. Ako toto uvideli ľudia ihneď sa schovali ako zbabelci do svojich malinkých príbytkov. Ryo sa postavil a potriasol hlavou. Jeho pohľad ostal na Shunovy. Ty? Nemal si byť mŕtvy? Potom som sa otočil k Asuke a trošku som sa zamračil. Asuka.. prepáč.. všetko čo si počula je pravda. Moje pravé meno je Kazou Mitarashi.. nikto toto meno ale nepozná. Meno Ryo som dostal ako zásteru preto aby nikto nezistil moju pravú identitu. Kebyže vedia kto som je po mne.. Slúžim terajšiemu Hokagemu ako hlavný generál jeho armády. Je mi to ľúto čo sa tu stalo.. všetko je to moja vina. Po tom čo sa stalo pred pätnástimi rokmi sa mi vytvorili dve identity. Bol som Kazou Mitarashi, vrah ktorý slúži členovi akatsuki Mizuki Yudasovi. A potom Ryo Gune, ninja a sensei z Konohagakure no sato. Tak si môžeš vybrať.. Musíš pochopiť prečo som to spravil. Aj keď som jej toto všetko povedal chápal som že mi už nebude veriť. Mangekyo Sharingan! Zrazu sa všetko začalo lámať. Celý svet sa začal lámať. Všetko bolo na črepiny, pomaly sa to rozpadlo. Asuka stála samá v strede ulice. Pred ňou bol ten istý chlapík v čiernom. Pozeral sa na teba červeným okom na ktorom mal čierne bodky. Tiež známy ako sharingan. Hovoril som ti aby si si dávala pozor.. Všetko čo si vedela bolo vytvorené mojim okom. No či to je pravda budeš musieť zistiť sama. Muž v čiernom sa vyparil a ostala si tam sama. Nemôžeš tu ale však strácať čas. Už máš ďalšiu misiu na ktorú ťa potrebujú.

Asuka Kazama / Naomi Hitsuzuka

Všechno jsem vyslechla a tentokrát jsem měla tu největší zlost kterou jsem kdy pocítila.Nebyla jsem si jistá kde se to ve mě vzalo ale od jakési chvíle jsem se cítila naprosto jinak než kdy před tím. Myslela jsem si to.Šmejd jeden.Všichni jsou stejní.Stejní idioti! Hučel kdosi v mém nitru.Trvalo mi dlouhou chvíli než jsem si uvědomila že to ani nejsem já.A ani moje myšlenky.
,,Co se to se mnou děje?" ptala jsem se nahlas ale nic se neozývalo.Tedy jen nějakou chvíli.
Konečně na svobodě.Dlouho mi trvalo než jsem se dostala až sem a říkám že jen tak neodejdu!
Musela jsem pro sebe zakroutit hlavou. ,,Nejspíš šílím" dodala jsem si. Možná seš blíž pravdě než myslíš!

Shun Kokoro

Niekto náhle prelomil Genjutsu a zmizol preč. Shun taktiež zmizol no o nejakú dobu nato sa opäť vytvoril na tom istom mieste v tej istej polohe. "Genjutstu ... slabé i silné zároveň." Chcel ešte neičo pvoedať no v tom si všimol ako sa Asuka začala chovať a meniť svoje postoje behom krátkej chvíle. "Si v poriadku ... Asuka ?"

Asuka Kazama / Naomi Hitsuzuka

Hleděla jsem před sebe a netušila co mám dělat.Cítila jsem v sobě naprostý zmatek.Všechny pocity se mi míchaly dohromady. Měla jsem radost z toho že je Ryo v jakémsi pořádku.Zároveň jsem však na něj měla vztek. Co se to se mnou jen děje.Ptala jsem se v duchu sama sebe už poněkolikáté. Co se to se mnou děje?! Tse, zníš jak malej harant. Ozval se mi znovu ten hlas v hlavě.To se však ozval někdo jiný a já poznala že je tu ten člověk který mi tak nějak pomohl. ,,To nic,nejspíš...jsem přepracovaná" nadhodila jsem tuto výmluvu.Co jsem mu měla asi tak říct.Neznala jsem ho a slova typu slyším hlas v hlavě by určitě onoho neznámého povzbudila. Seš fakt děcko i já mám lepší výmluvy než ty! hučel mi kdo ví kdo do ucha. Nevím kdo jsi ale mohla by jsi mlčet?! Snažím se přesvědčit že jsem se nepomátla! To těžko.Mě se nezbavíš.Mimochodem Naomi jméno mé! Hučela dále ta holka.Nic z toho mi nedávalo smysl ale jen jsem byla ráda že se tento rozhovor děl v mé hlavě.I když i tento fakt byl k zblázdnění.

Shun Kokoro

"Myslím, že začínaš blúzniť Asuka ..." Shun natiahol krk smerom k Asuke aby skontroloval či je vážne v poriadku. "Mala by si sa vrátiť do dediny skôr než sa tu objaví niekto kto ti spôsobí nejaké problémy, vieš ?" Shun sa náhle zarazil a stuhol. "Cítim ho ... ďalšia časť sa objavila niekde vo svete. Otázne je kde ..." Shun sa zrazu usmial a pevne objal Asuku. "Kto je vlastne v tebe ?" Spýtal sa na rovinu.

Asuka Kazama / Naomi Hitsuzuka

Koukala jsem se na toho člověka jako kdyby se snad pomátl.I když tak nějak jsem se cítila i já sama.Netušila jsem co se to děje ale po slovech toho mladíka mi to alespoň z části došlo.
,,Nevím o čem to mluvíte." zalhala jsem ale vždycky jsem byla špatná lhářka.Za to ta druhá holka se zjevně chtěla ukázat světu.Tak nějak jsem se ptala sama sebe proč já musím mít tak komplikovaný život.Avšak přišla mi dopověď jen v podobě jakéhosi hulákání a pořvávání. Já ti dám že nevíš.Myslím že ti dám za chvíli lekci!Takhle mě zapírat.Víš co to dalo za práci se dostat do tvý hlavy?!
,,Heeeeh,c kdyby jsi už sklapla!" zahučela jsem a ani si neuvědomila že mluvím nahlas. ,,Eh gomene,připadám si jako blázen.Nevím kde se tam vzala.Ale,eh, nevím jestli tohle přežiju" povzdychla jsem si a omluvně a posadila se na zem