Tréninkové prostory

Sekai Mizuki Maitsuki

Vzbudila se až po několika hodinách, potřebovala si odpočinout. Když vstala, opatrně se podívala z okna a oddechla si, když zjistila, že slunce zapadá. Nastává její doba, za chvíli tu bude noc. Spokojeně se protáhla, oblékla se a najedla se. Chvilku jen tak koukala po pokoji, až se zasnila nad tím, co se dnes asi stane. Snila tak dlouho, že se klasicky zdržela. Když jí to došlo, hodila si na záda bo a rychle vyběhla z ubytovny. Normálně by člověk asi zmrznul, mít na sobě tak málo oblečení, ale ona se zdála v pohodě. Doběhla na cvičiště se menším zpožděním, ale nebylo to tak děsně. Byla strašně nervózní a snažila se tam někoho najít. Nervozitou jí slabě světélkovali vlasy.

(Jej, už ze starého účtu, tak snad to nikoho moc nezmate, protože... Mě to docela mate :"D)
Sekai Mizuki Maitsuki

"Sakra, přišla jsem pozdě. Třeba už tu ani nikdo není! Matko Luno, proč jsem tak blbá?" Nervózně si rozcuchala vlasy, které začaly zářit o něco dřív. Aby s tím mohla něco udělat, musela by se uklidnit a to se teď zdálo jako nemožný úkol. Když už to chtěla vzdát, zaslechla nějaký hlas. Jeho majitel si asi říkal něco sám pro sebe, proto nic nerozuměla. Ale stačilo to na to, aby se lekla. Teď už svítila jak úsporná žárovka. Když k ní natáhnul ruku, chvilku na něj stále překvapeně hleděla, ale uklidnila se natolik, že teď už vydávala jen tlumené světlo. Opatrně k němu taky natáhla ruku. "Jo, těší mě. Teda... Moje jméno je Sekai Mizuki... Maitsuki." Nějak si nebyla jistá, které jméno použít. Pak se ale zamyslela nad jeho dalšími otázkami. "Umím? Tedy já toho moc neumím. Naučit?" Tohle byly složité otázky. Chtěla se stát silným ninjou, co napraví jméno svého klanu. Nepřemýšlela nad tím, co se k tomu bude učit. "No, mám nějaké staré svitky s technikami... klanu. Teda, ale jsou složité. Já ani nevím, co přesně bych se chtěla učit." Vysoukala ze sebe trochu zahanbeně. Nikdy jí nenapadlo si něco takového promyslet. Poupravila si bo na zádech a rozhodla se, že mu aspoň může ukázat, co umí. Luskla prsty, natáhnula ruku a v tu chvíli se nad ní docela rychle zformoval jeden zdroj. Sekai naštěstí tuhle techniku trénovala tak dlouho, že vytvoření takové jedné malé potvůrky trvalo jen mrknutí oka. Zdroj se mlčky nadnášel nad její dlaní, vyzařoval slabé měsíční světlo a jakoby čekal na příkazy. "Matko Luno, dej prosím ať teď nic nepokazím." Povzdechla si.

Sekai Mizuki Maitsuki

Mezitím si jen tak, pro uklidnění svojí nervozity začala se zdrojem pinkat, jakoby to byl nějaký míč určený pro házenou, nebo tak něco. "Ne, nic takového mě nikdo neučil." Nejistě se na něj koukla a nechala zdroj zase jen tak ve vzduchu. Doufala, že není moc pozadu, když něco takového neumí. Hned na to ale prohlásil, že se něco takového budou učit. Nejdřív měla strašnou radost, nakonec to nebude až tak špatné. Pak se ale zamyslela nad jednou věcí. "Podle toho co jsem četla, umíme ovládat chakru dokonale, protože spoléhám na zdroje, ale... Ovládat chakru v těle je asi něco jiného." Nervózně se kousla do rtu. No bude to muset nějak zvládnout. "Umm... Jak na to?" Zeptala se po chvilce zvědavě. Konečně začala být trochu v pohodě a nějak z ní ta nervozita opadla.

Jinpachi Kira

Kývnul na jakési znamení že mohou začít a pak se koukl na strom. " Dobře, začneme tímhle. Soustřeď svojí chakru do chodidel. Radím ti vytáhnout kunai, aby jsi mohla kontrolovat jak vysoko jsi se dostala." na chvilku se odmlčel a pak pokračoval. "Zkus vyprázdnit svojí mysl a myslet jenom na to, aby jsi se dostala nahoru a při tom nijak nespadla. Po nějakém čase, by jsi měla být schopna jít i pomalu ale nyní bych radil se na to rozběhnout." Kývl na ní a udělal jenom pár kroků dozadu aby jí nijak překážel.

Sekai Mizuki Maitsuki

Překvapeně koukala na strom, netušila že to půjde takhle rychle. Čekala nějaká složitá cvičení než se k něčemu dostanou nebo něco takového."Soustředit chakru do chodidel? Do jde? Ah jo, asi jsme byli nedokonalý klan." Prohrábla si vlasy a povzdechla si. Nedá se nic dělat, je to jedna z mnoha věci se kterou se bude muset porvat. Rychle našla v kapse kunai a nedůvěřivě se na něj zadívala. "Tak jo, kamaráde. Budeme to spolu muset zvládnout." Chytla ho pevně do ruky a vyčistila si hlavu. "Nezní to až tak těžce. Stačí se jen soustředit. Nemůžu se přece seknou hned při prvním úkolu. Dokonce je dnes krásná noc, cítím se docela dobře." Pousmála se pro sebe a nechala si na tvář dopadnou měsíční paprsky. Přesně to bylo to, co potřebovala k nakopnutí. "Tak jo, jdeme na to. Není čas se něčím takovým zaobírat." Povzbudila se, přehodila si kunai z ruky do ruky a po hlubokém nádechu se rozběhla. Odrazila se hbitě od země a doskočila na kmen. Pár kroků se jí asi povedlo ze setrvačnosti. Pak následoval tak jeden, dva úspěšné kroky a hned na to se poroučela k zemi, přímo na zadek. "Jau. Sakra. Tohle jsem nečekala." Povzdechla si a odfoukla si z obličeje pramen vlasů, který jí tam spadnul. "Nevadí, na první pokus se to přece nemůže povést. Aspoň už vím, jak na to. Přibližně." Zadívala se na zářez do stromu. Moc vysoko to teda nebylo. "Dobrá, další pokus." Rozběhla se tentokrát z větší dálky. Když už měla pocit, že je to nakonec docela jednoduché, cítila že ztratila rovnováhu a nebýt toho, že se při pádu zachytila o větev, asi by to dost bolelo. Chvilku zůstala na větvi viset a v hlavě si nadávala. "Sakra, nechala jsem se moc unést. Není to až tak těžké, ale dělám blbosti. Fajn, poslední pokus, teď to bude určitě!" Seskočila zpátky na zem. Zavřela oči, avšak během chvíle mrknutí oka je znovu otevřela. To jí k soustředění stačilo. To a pocit, že Luna nad ní teď určitě shlíží. Nad kým jiným by taky měla, že? Sevřela kunai ještě pevněji a zadívala se na svůj cíl. "Tak jo, jdeme na to!" Povzbudila se. Její výraz teď bylo jiný, teď už to bylo vážné. Rozběhla se oproti stromu, silně se odrazila a s myšlenkou, že si teď nemůže dolovit neuspět vyběhla na vrch. Až ve chvíli, kdy se tam dostala, jí to tak nějak došlo. Rychle udělala značku... A musela se chytit další větve, aby nespadla. Ale přišla tomu na kloub, to bylo nejdůležitější. Tak tam jen tak visela a po chvilce houkla dolů na senseie. "Tak, co myslíte?"

Sekai Mizuki Maitsuki

Nadšeně se usmála, měla radost, že jí po tak dlouhé době někdo doopravdy pochválil bez toho, aby na ní divně koukal. Když dostala další úkol, jen hbitě přikývla a vmžiku byla zase na zemi. Konečně se cítila zase dobře, v noci byla hbitá jak nějaké zvíře. Bez váhání se rozhodla jeho úkol splnit. Postavila se před strom, avšak na chvíli se zarazila. Zamyslela se nad tím, jak moc musí změnit to co dělala teď, aby mohla jen plynuje jít. Když si myslela, že už to má, spokojeně si sama pro sebe přikývla a trochu nejistě vylezla na strom. Když na něm zůstala nějakou chvíli trčet, nadšeně se dokonce otočila kolem své oči a podívala se na něj znovu. "Nějak takhle?""

Sekai Mizuki Maitsuki

Otřela si pot z čela. Snažila se sice před senseiem působit sebevědomě a v pohodě, srdce jí však bušilo o sto šest a nervózní byla jako malé dítě, když číhá na Ježíška. Seskočila ladně ze stromu a začala si trochu poupravovat dlouhé rukavice pod návleky. Její oblíbené destičky se přitom pádu asi pohnuly. "Po vodě?" Zvědavě na něj koukala. Tušila, že ninjové chodí po všem možném, včetně stromů, ale netušila, že jde i chodit po vodě. Vždyť to je jako splněný sen. "Ah, dobře. Chápu." Kývla nadšeně. Tohle bylo neuvěřitelné, objevila za jeden večer tolik věcí a naučila se toho tolik, v což ani nedoufala. Cítila se sice unaveněji než na začátku, ale stále čerpala jistou sílu z přítomného měsíce, cítila se docela odhodlaně. "Není problém, zvládne se." Zamumlala si spíše pro sebe, aby si dodala trochu odvahy. Musí to být podobné tomu, co dělala teď, ne? Jen o něco těžší. Došla k jezírku a zamyšleně se na něj podívala. Snažila se v hlavně vybavit si všechno, co se učila o chakře, co se naučila teď a co ví o charakteristice vody. "Teoreticky to je to samé, jen... Vlastně ani ne jen, prostě to tak je. Jen selhání je asi horší, pokud máš v plánu přejít třeba moře." Pobaveně se usmála a sedla si k břehu vodní plochu. Opatrně položila nohy nad hladinu a začala se znovu soustředit, tentokrát už věděla co musí udělat a proto chvilku na to vyletěla na nohy jak torpédo. Vážně na vodě stála, ale její úspěch ji vylekal natolik, že se rychle odebrala zase na souš. "Fajn, v klidu. Nějak to šlo. Není to tak hrozné, vidíš?" Oddechla si. Stačí to jen párkrát zkusit a má to v kapce, nezdálo se to až tak těžké, jak se zprvu obávala. Následovalo několik pokusů, kdy se tentokrát opatrně postavila na vodu a zkoušela chodit kupředu. Nejdřív to byly jen malé krůčky, pak už velké kroky a nakonec nadšeně pobíhala dokola. "Vidíte to? Vidíte to všichni? Nebojte, nezklamu vás!" Usmála se. Tohle jí rozhodně nakoplo do dalšího tréninku. Samozřejmě, teď už únavu cítila, ale teď měla aspoň pocit, že by mohla něco jednou dokázat. "Budu silnější než kdokoliv, koho jste kdy viděli. A pak nám možná bude odpuštěno." Povzdechla si a vylezla zpátky na břeh. Hned zase nahodila úsměv a setřela si pot z čela, aby nevypadala tak unaveně a upřela na něj fascinovaný pohled. Byl to v jejím životě první reálný člověk, na kterého se mohla upnout. Viděla v něm někoho, kdo jí dokázal naučit něco takového. Doteď takhle vzhlížela maximálně ke Kage nebo ke starým pověstem o jejím klanu.

Yamamoto Karuzo / Yukidori


 Bezal som ako zmyslovzbaveny, len aby som tu osobu nemusel vidiet. Snad ma nenahanala. Na druhej strane bolo dobre, ze som sem bezal. Sice to nebolo prave najblizsie, ale uz som bezal aj dlhsie trasy. Yukidori letel za mnou a okoloiducim by sa mohlo zdat, ze ma nahana. Neviem ako to spravil, ale doletel tam skor ako ja. Najprv som si nevsimal nikoho, kto tam bol a bolo mi uplne jedno, co robili, alebo co hovorili. Ja som si jednoducho siel za svojim. Jednoducho som chcel skusit, ci by moja teoria fungovala. Ale vlastne som v tom momente nemal ani chut vymyslat novu techniku. Radsej som si chcel preskusat techniky, ktore som uz ovladal. Ked som rozmyslal nad tym, ktoru by som mal vyskusat prvu, pristal mi na hlave Yukidori. Pristal bruchom (na ktorom mal brnenie od Yumi-san... bolelo to!!!) "Kam tak bezis?" spytal sa. "Ja kam bezim? To ty sa stale ulievas!" odpovedal som mu, aj ked som na hadku zrovna naladu nemal. Pozrel som sa na skupinu ludi v dialke. "To je..." spomenul som si na toho chlapa z nemocnice. "Ako sa sem dostal? Ved ledva som sem pribehol." na druhej strane bola pravda, ze som si cestou skocil na Ramen. Radsej som ho ignoroval a hladal som najvhodnejsie podmienky na trening. Najlepsou moznostou sa mi zdali ruiny. Bolo tam vsetko co by som na takyto trening potreboval. Tesil som sa hlavne na svoju poslednu techniku. Kaze no ongaeshi. Technika, ktora sposobila tolko problemov a zaroven ma tolkokrat zachranila.

Sekai Mizuki Maitsuki

Nejistě se podívala na špičky bot, které byly kompletně mokré. Raději se zpátky podívala na senseie, aby si toho nevšimnul. To je jen malý detail, který ještě časem doladí. "Pro dnešek není úplně tak vhodné slovo, vzhledem k tomu, že je to označení pro den." Povzdechla si, ale odvahu opravit ho nahlas neměla. Povídal něco o Taijutsu a odpočívání. Přikývla na souhlas a počkala až zmizí z dohledu. Pak nadšeně poskočila na místě, tohle bylo skoro jako splněný sen. Tak dlouho na tohle čekala, až se to nyní zdálo skoro nemožné. "Taijutsu? Musím si ještě něco zopakovat, než se vydám spát. Stejně mám teď až příliš moc energie." Pousmála se, sundala si bo ze zad a přehodila si ji z ruky do ruky. "Tak co krásko?" Pobaveně zamrkala a vydala se spokojeně směr ubytovny. Asi teď bude ještě chvíli trénovat a se slunečními paprsky se vydá spát. Sem tam uvažovala nad tím, jak je její život podivný. (Přesun)

Sekai Mizuki Maitsuki

Došla na cvičiště o něco dříve, než včera. Byla zase natěšená, tak výjimečně přišla na čas, ba dokonce brzy. Posadila se pod jeden ze stromů, opřela se o něj zády a přemýšlela, co ji asi čeká. Přes rameno měla pro jistotu pořád paraple, takže se paprsky za zapadajícího slunce neškodně odrážely. Jak jí chce asi sensei zkoušet v Taijutsu? A bude dost dobrá, aby byl spokojený nebo bude akorát zklamaný? Nervózně si začala okusovat nehty a aby zabila čas a zahnala tyhle myšlenky, začala si kontrolovat destičky po návleky. Věděla, že tohle byla v prvním boji proti někomu vždy výhoda. Nikdo tam něco takového nečekal. Když byla spokojená, seděla prostě jen na místě a něco si pobrukovala. Každou chvíli tu přeci musí být.

Yamamoto Karuzo / Yukidori 

"I, Inu, Ushi, Tora..." opakoval som si v hlave pečate na jutsu. Už som ich zložil a chystal som sa vydýchnuť, ked som za chrbtom počul známy hlas. "Yachiru-san? Si to ty?" skríkol som do diaľky. Techniku som, našťastie, na poslednú chviľu dokázal prerušiť. "Yachiru-san! Ja som si myslel, že si odišiel do Higakure. Hovor, kamarát. Ako sa máš?" "Ahoj! Ty si ma ešte pamätáš? A ja, že si úplne zabudol... " pridal sa do rozhovoru aj Yukidori. Pristúpil som k nemu, podal som mu ruku a poplieskal som ho po chrbte. Yukidori začal reagovať na to, čo povedal. "Aká je tá dobrá správa? Nebodaj ťa zvoili za Tsukikaginho účtovníka?" na tejto poznámke som sa proste musel zasmiať. Vlastne to, čo Yukidori povedal by nebola zlá predstava. Vedel som si predstaviť Yachiruho, ako sedí za kompom a ťuká do klávesnice. Ale to by asi nebolo nič pre neho. Mal som zapnutý Hebigan a akosi som sa pozrel na jeho vrecko. Potom ma napadlo: "Vo vrecku máš list s nápisom rozdelenie týmov. Je to to, čo si myslím?"

Yamamoto Karuzo / Yukidori

 Trocha ma zarmútilo, ked začal hovoriť o Konohe. Pripomenulo mi to ten problém, ktorý som si vyčítal ešte pred chvíľou. Ale hodil som to za hlavu. Ako povedal je tu nový začiatok a nové dobrodružstvá. Takže sme zase spolu v týme? To bolo super. A ešte lepšie by bolo, keby sme dostali znova Miu-sensei. Yachiru sa otočil smerom k akadémií. Otočil som sa na Yukidoriho. Ten len prikývol hlavou. Usmial som sa na neho a rozbehol som sa Yachirovim smerom 
(Presun)

Jinpachi Kira


Po nějaké době, větší než by bylo někomu milé, se v dálce objevila jeho silueta. Pokračoval v cestě velice pomalu, při čemž si pobrukoval nějakou neznámou melodii. Nezdálo se, že by si dělal starosti s tím,kolik je hodin nebo s tím že jde už tak evidentně dosti pozdě. Bylo o něco více hodin než včera, když se tu objevil. Občasně se kouknul kolem sebe, jako kdyby kontroloval kdo je a kdo není na tomto místě přítomný. Jeho výraz v obličeji byl ale stejný. Takový bezstarostný. Jakmile došel na místo a zastavil se, možná až moc líně si protáhl svoje ruce. "Taaaak, připravená na další lekci?" Optal se klidně. Na jeho pravé ruce, na kterou bylo dokonale vidět, se táhl dlouhý šrám. když dával ruce k tělu, velice tiše syknul bolestí, jak se rána dotkla kusu oblečení které měl na sobě. Na malou chvilku se mu ve tváři objevil výraz, že tohle bylo skutečně moc. Kdo ví co se mu hnalo v mysli ale rozhodně to nebylo nic moc příjemného.

Sekai Mizuki Maitsuki

"A pak že já chodím pořád pozdě. A to jsem tu dnes byla konečně na čas." povzdechla si trochu zklamaně, ale hned vystartovala na nohy. Chvíli ho sledovala, jak se pomalu loudá, snad jako kdyby ho tím mohla urychlit, po chvíli to však vzdala a začala si prohlížet nehty na rukou. Naštěstí byla noc a Sekai se i při obyčejném čekáním pod měsícem dokázala nějak zabavit. Bylo jí fajn a to pro ní bylo nejdůležitější, jelikož větší část cyklu zabírá den, a proto jí většinou není zrovna nejlépe. "Samozřejmě, vždyť už jste i včera řekl, co budeme dělat." Připomenula mu. Když se protáhnul, zvědavě si ho prohlédla, ale raději toho hned přestala, aby ji nenapomenul. Když ho tak však sledovala, nemohla si pomoci. "Jste v pořádku?"

Jinapachi Kira

Na malou chvíli, opravdu malou, se na ní zadíval při čemž neříkala ni jediné slovo. Jako kdyby zvažoval svojí odpověď. Za celou dobu vypadal skutečně trochu mimo ale to se během chvilky zase změnilo a on ukázal svůj, typický úsměv, který si držel na obličeji neustále. "Uhm, nic to není. Jen, opět jsem se moc nepohdnul s naší kage." Při těchto slovech se tiše zasmál a zadíval se na oblohu a sledoval hvězdy, které jedna po druhé vycházely a zářili na obloze. " Občas jí práce natolik zavalí, že zapomene na jeden malý fakt. Není to jenom Kage...." Tyto slova pronesl docela tlumeně. No jeho pohled ještě chvíli zůstával na obloze a pak se přesunul k zemi. " Takže, myslím že  bude nejlepší, když se mě pokusíš porazit. Jen tak, bez technik. Uvidíme jak dobře na tom jsi." Pronesl mile a upavil si rukavici na jedné ruce. "Nebo máš ještě nějaké otázky?"

Sekai Mizuki Maitsuki

Zvědavě naklonila hlavu na stranu, když na něj koukala. Jako nějaké miloučké zvířátko, které neví co si o vás myslet. Jeho změnu ,z mimo vypadajícího na zase ten úsměv, okomentovala takovým vyčítavým pohledem, ale hodila to za hlavu. "Nepohodl s Kage? Proč? Vždyť je docela milá?" Hyperaktivně kolem něj poskakovala. Ono se to nezdá, ale když se váš aktivní čas zúží jen na noc, což může být tak deset hodin, a pak celý den spíte, máte energie spoustu. "Samozřejmě, že není jenom Kage. Vždyť se o ní učí na akademii, všichni ví co dokáže a co všechno pro nás udělala." Otočila se okolo své osy. Chtěla mu něco nadšeně vyprávět dál, ale přerušil jí tím, že jí řekl, že ho má porazit. Bez technik. Chtěla zaprotestovat, že bez základního zdroje nemůže ani soustředit chakru, ale pak se zamyslela nad tím, že jednou může nastat situace, kdy se nebude moc spolehnout ani na zdroje. Sama věděla, jaký život může být a taková nástraha je oproti některým nic. "Fajn, zkusit to můžu." Povzdechla si, protože tušila, že proti němu nemá šanci, ale rychlým pohybem sundala bo ze zad. Přehodila si jí z ruky do ruky, promáchla s ní vzduchem, aby jí dostala zase do ruky, pevně ji chytila a namířila jí proti němu. Přišlo jí nečestné po něm hned tak vyjet a tak doufala, že třeba dá nějaký signál, nebo jí aspoň vyzve aby po něm vyjela.