Tréninkové prostory

Jinpachi Kira

Muž se na malou chvilku velice tiše zasmál a prhrábl si svoje vlasy. "Ano, učí se o ní na akademii, to bezesporu. Ale já měl na mysli trochu něco jiného. Rodinného. " Upřesnil. Hned na to udělal několik málo kroků dozadu a změřil si jí pohledem. " Ona prostě neodvede přijmout ten fakt, že i když je Kage, pro některé bude pořád jenom malá holka, s hlavou v oblacích." Zasmál se a dal jednu ruku před sebe a tu druhou za záda. Dlaní jemně naznačil že klidně může vyrazit. Na první pohled se ani nezdálo, že by byl nějak ve střehu nebo že by dával pozor.
" No jo, Naomi-chan byla vždycky taková."Zauvažoval nakonec nahlas a při tom se jen trochu pousmál. Nějakou chvilku ale pozoroval oblohu. Jako kdyby tam bylo něco, co je skutečně dovedlo zaujmout.

Sekai Mizuki Maitsuki

"Rodinného?" Uvolnila trochu postoj a překvapeně na něj koukala. "Aspoň se máte nad jakou rodinou trápit." Zamumlala si pro sebe a vrátila se zpátky do připravené pozice. Zabrusila do téma, kterému se chtěla vyhnout, pokud možno. Nemohla si však pomoci, aby se na chvilku taky na oblohu nezadívala. "Zajímalo by mě, jak se z našich předků stalo něco, co jsem teď. V knihovně jsem to nenašla, snad by to mohlo být v té části, kam mě nepustili." Donutila se přestat nad tím přemýšlet a začít se plně soustředit. Věděla, že někoho na jeho úrovni rozhodně nemůže podceňovat. Zhluboka se nadechla a vyrazila po něm, základní úděr těchto zbraní, najela ze spodu s mířením na hlavu.

Jinpachi Kira

Udělal jen jeden jednoduchý krok do boku, čímž se dostal z dosahu zbraně . Jemně jí popadl za rameno a poposunul kupředu. Normálně člověk jenom ztratil rovnováhu. Její slova se mu nějak moc nezamlouvala. Chápal proč řekla něco takového. Znal její složku a moc dobře věděl, s kým má tu čest. Přes to mu bylo proti srsti, poslouchat něco takového. " Každý člen v týmu, je jako rodina. V týmu, si lidé pomáhají a starají se jeden o druhého. Takový tým, je něco jako druhá rodina. To si pamatuj. " pronesl jejím směrem a dále stál jako kdyby nic. Jeho oči však byly trochu přivřené, jako kdyby se nyní plně soustředil na to, co se tu odehrávalo. "Možná že já a moje sestra, jsme rozdílní a máme trochu jiné chování a priority. Ale na tohle, by ti řekla to samé co řekl já tobě." Pronesl klidněji a trochu se pousmál.

Sekai Mizuki Maitsuki

Na nějaký úskok byla připravená, samozřejmě, že do něj nešla s tím, že ho prostě švihne po obličeji. Když ucítila jeho dotyk na rameni, nepřemýšlela moc nad tím, co by se mohlo stát a prostě se do toho směru otočila s tím, že naslepo máchla do místa, kde tušila, že by mohl stát. "Tvrdíte něco takového někomu, koho znáte první den? Celý život jsem se snažila najít místo, kam bych mohla zapadnout. Nikdy se mi to nepovedlo." Zatvářila se trochu ublíženě. Ale ono asi neuškodí to ze sebe dostat jednou za čas. Překvapilo jí, že nic neudělal a proto využila toho, že jednou rukou zbraň pustila, a zatím co bo se ho snažila spíše jen zaměstnat, napřahovala se druhou rukou k úderu.

Jinpachi Kira

Tiše se zasmál. Velice rychle nechal naprosto všeho a chytil jí obě dvě ruce. Nedržel jí nějak pevně ale bylo jasné že z jeho sevření se jen tak snadno nedostane. Jeho síla byla trochu na jiné úrovni.
"Ne, říkám to někomu, kdo to slyšet potřebuje." Oznámil jí  a pustil na což udělal asi dva skoky dozadu. "Člověk nikdy nesmí hledat místo, musí nechat to místo aby si našlo člověka. Takhle tu funguje." Pravil jako nějaký dodatek a tiše se při tom zasmál. Bylo jasné, že v těchto věcech měl, hlavně ve své hlavě, docela jasno.

Sekai Mizuki Maitsuki

Naštvaně sykla, bohužel byl prostě silnější a s tím neudělá, to byl fakt. Když jí chytil ruce, povolila v nich trochu sevření a využila ho jako opěrný bod, kdy se opřela silou do jeho rukou tak, aby mohla nohou vykopnout proti jeho hlavě. V tu chvíli ji však pustil, a proto se jen protočila a také o pár kroků ustoupila, aby mohla zbraň zase pořádně chytit. "Sakra, takhle bez zdroje je to na nic." Povzdechla si. "Jako kdyby si člověk jako dítě mohl vybírat." Uchechtla se nad tím, co řekl. Byla názoru, že možná říká pravdu, a že by to tak normálně asi fungovalo, ale tady ne. Tady bylo všechno špatně. Věděla dost dobře, kde je její místo. Tady, v noci. Jenže v noci už jiní lidé nejsou. Měřila si ho pohledem a přemýšlela nad tím, jak prorazit jeho obranu.

Jinpachi Kira

"Chmmm, chceš žít v minulosti, nebo se soustředit na budoucnost?" Optal se jako kdyby v tom byla jistá dávka výsměchu. Postával tam, jako kdyby se ani nesoustředil a přes to všechno bylo jasné, že bude reagovat velice pohotově."No tak, nebo to snad bylo všechno?" Ozvalo se z jeho úst na což si trochu zívnul. Nejspíš to není moc fér vůči ní. Ale takovýmto stylem se člověk učí. Nikdy nic nepodcenit. Zvážit všechny možnosti. A připustit i to, co je téměř nemožné.

Sekai Mizuki Maitsuki

"Pro mě takové pojmy nejsou, na to jsou prý naše životy moc krátké. Stejně všichni akorát sázejí na to, jak rychle umřu nebo se zblázním." Oponovala mu. Štval jí ten jeho postoj, který přímo hlásal do světa, že není připraven, ale přitom by byl asi schopný jednou ranou zabít. "Sakra... Musím rychle něco vymyslet. No tak, přemýšlej." Povzbudila se. "Všechno? Na to je noc ještě mladá!" Křikla po něm najednou, když jí konečně něco napadlo. Rozběhla se proti němu s tím, že naznačila útok pomocí bo na hlavu. Bylo jí jasné, že se tomu pravděpodobně jednoduší uhne do boku nebo tyč jen odrazí rukami. Ona však mezitím stihla do zbraně nahromadit chakru a když kolem něj jen neškodě proletěla, zarazila jí do země a odrazila se od ní nad něj. Měla v plánu využít sílu pádu a napřahovala se k ráně, která by ho mohla díky kovové desce pěkně bolet. Na co už ale dávno přišla bylo to, že při tomhle chlapovi musí mít nějaký náhradní plán a právě v tomhle se spoléhala na svou zbraň, na kterou, jak doufala, trochu zapomene.

Jinpachi Kira

Udělal několik rychlých pohybů, které jej dostali z dosahu rány a prakticky jí dopomohl k tomu aby se dostala rychle k zemi. Což mohlo docela i bolet. Když se na ní díval, skoro až klukovsky se pousmál. "Vsázejí se, to možná ano, ale je jenom na tobě jestli jim ukážeš že to není tvůj případ. Ukaž jim jak moc se mýlí. Ukaž jim, že ty nebudeš jako ostatní tvého klanu." Hlesl povzbudivě a upravil si svoje vlasy. "Není ti nic?" Optal se po chvíli, když jí zarytě sledoval. Vidět tohle moje sestra, asi mě zase prohodí oknem. I když, ona by mohla povídat, o tom jak se vyučují genninové. Projelo mu hlavou na což se začal velice tiše smát.
"Co chceš vlastně dokázat?"

Sekai Mizuki Maitsuki

Sykla od bolesti, ale nenechala se tím rozhodit. Ztlumila pád aspoň dlaněmi, následně se od nich odrazila na nohy a stihla v tom pohybu ještě chytit zase zbraň. Takže teď měla skvělou rotační sílu a na senseie zase letěla dobře mířená tyč. Avšak netušila, jaký je záložní plán až vyblokuje i tohle. A ta rána na zem docela bolela. Doufala, že ho třeba překvapí, protože se zdálo, že aspoň na chvilku polevil, když má čas dělat si o ní starosti. Tomu se říká... Měsíční houževnatost? Když na ní však promluvil znovu, zůstala prostě tyčí stát těsně před ním, ránu nedokončila. "Dokázat? Přesně to chci dokázat. Že se dokážu porvat s osudem i přesto všechno. A pak jednou budou muset uznat mojí sílu... Za předpokladu, že přijdu na nějaký způsob, jak najít naše staré techniky." Zamyslela se.

Jinpachi Kira

Sensei nastavil ruku, jako kdyby to chtěl vyblokovat pouze s ní. Ale jakmile se zastavila zase ruku složil k tělu. "V tom případě by jsi měla zajít za Naomi. Možná by o něčem věděla." Pokrčil rameny, jako kdyby mu na tom moc nesešlo. Potom se doširoka usmál.
"My dva se od sebe moc nelišíme. Naše klany už skoro nikdo nezná, pres to že stály u základů naší vesnice. Kdo si dneska vzpomene?  Nikdo a proto bychom lidem měli tuto zkutečnost připomínat. Dokud se jim to nevryje do paměti." Upozornil a koukl se na nebe. Nějakou dobu neříkal vůbec nic. Jako kdyby uvažoval nad tím, co se bude dít dál. Nakonec si jenom prohrábl svoje vlasy a povzdychl si.
"Pro dnešek toho nejspíš bylo dost. Zítra zapracujeme na detailech. Tvůj styl boje není špatný, ale nekryješ se." Upozornil mile a čekal.

Sekai Mizuki Maitsuki

"Nechtěl to právě vyblokovat jednou rukou, že ne?" Povzdechla si a prohrábla si teď skoro mrtvé vlasy. "Dokážu to sama, vím kde hledat. Jen... Mě tam nepustí." Zatvářila se uraženě, jako kdyby to bylo to nejhorší, co kdy udělali. Její velké já někam nepustit. Snažila se ho ještě poslouchat, ale myšlenkami byla už jinde, tak mu na všechno jen trochu nepřítomně přikývla. "Doufám, že tohle nikdy nebudu muset řešit. Jako kdybych toho neměla už dost." Ušklíbla se pobaveně a začala se protahovat. "Pokud to chce teď ukončit, mám ještě pár hodin, k čemu bych je tak mohla využít?"

Jinpachi Kira


"Zkus se domluvit s Kage, možná by ti mohla pomoci s přístupem.Když jí pěkně požádáš." pronesl skoro až nepřítomně a zadíval se na nebe. Hned na to se beze slova rozešel směrem pryč. Nakonec se ale přeci jenom zastavil a ohlédl se přes rameno. "Tak zatím." Rozloučil se a pokračoval ve svojí cestě. Kdo ví, kdy tohle trénování jediné osoby skončí. Ne že by mi to nevyhovovalo ale jak znám Naomi, nenechá to takhle moc dlouho. Stačí jen aby jí někdo padl do oka a pokojný trénink je v tahu. Projelo mu hlavou, než se ztratil z dohledu úplně.

Sekai Mizuki Maitsuki

Něco si pro sebe nespokojeně zamumlala. "Jasně a kdy za ním asi tak zajít, když přes den spím?" Povzdechla si a zamyšleně se podívala na oblohu. Snažila se odhadnout, kolik je tak hodin. "Teoreticky můžu prostě počkat až do rána a stavit se u ní hodně brzo, paraple tady mám. A pak zbytek dne prosím." Zvážila svůj plán ještě jednou a pak přikývla. Do rozbřesku nezbývá dlouho, nějak se to dnes protáhlo. Přehodila si paraple přes rameno a vydala se pomalým krokem směrem k vesnici. Mezitím už uvažovala, jak by asi měla Tsukikage poprosit o přístup k informacím, které potřebovala. (Přesun)

Jun`ichi Nemuro
Kráčal som a premýšľal som nad tým ako urobiť všetko čo potrebujem v najbližšej dobe a vlastne ani som nemal o čom rozprávať. Až sa ozval Yachiru v tom momente sme už boli na nejakej lúke kde bolo vidieť stopy po boji takže som usúdil že to je tréningové miesto. Pozrel som na neho a po jeho otázke som sa zamyslel keď v tom sa ozval Zoki Nech sa opováži tak ťa môžem volať len ja nech to skúsi a spravím z neho dvoch. po chvíli som sa usmial a povedal som No mne osobne to nevadí ale volá ma tak jeden kamarát a nejako si to priviléguje ale každý môžeme robiť čo chceme takže kľudne. Rozhliadol som sa po okolí a povedal som Tu je to celkom v pohode ale nechám to na teba rozhodni sa ty.

Jun`ichi-Zoki
Rozhliadal som sa po tom poli poriadne som ho asi nevnímal len na to že je čerstvý vzduch som zareagoval kývnutím hlavy Kuso !!!! JA ho zabijem Juuuun. Damare!!!! otočil som sa smerom k Yachiru a povedal No neviem na učenie mojej techniky nemám vyhovujúce podmienky. Ale ak si chceš zatrénovať niesom proti no pamätaj nebudem ťa šetriť. usmial som sa a odhodil som môj plášť Hmm nebolo by zlé zistiť čo týto týpci dokážu.....

Yamamoto Karuzo / Yukidori


 Pribehol som sem s fľaškou elixíru v sklenenej ampulke. Videl som svojich parťákov a zdalo sa mi, že ešte ani nezačali. Pribehol som k nim so slovami: "Heeej, máam to!" Natriasal som ampulkou nad hlavou a bežal som oproti nim. Bola pružná, takže by sa pri páde nerozbila. Nie som až takýy pako, aby som ich dával do spevneného skla, ktoré sa rozbije pri páde z metra. Yukidori bol tesne za mnou. Lenivec, ani sa mu nechcelo letieť. V podstate ma vždy predbehol, zaspal a zobudil sa, až ked som išiel okolo. "Mám ten experiment. Len neviem, kto by bol taký šialený a obetoval by sa ako pokusný králik. V podstate mu nič nehrozí, ale aj tak..." snažil som sa presvedčiť jedného z nich obrátenou psychologiou.

Jun`ichi Nemuro
Zrazu sa tam vynoril Yamamoto a niečo kričal z ich rozhovoru som vydedukoval že tam namiešal nejakú esenciu potriasol som hlavou Možno inokedy teraz tu mám niečo rozrobené s tvojím kamošom. Na to som sa usmial od ucha k uchu a trocha som si uvoľnil výbavu Zoki toto je len tréning takže sa o nič nepokúšaj jasné. zložil som pečate a zmizol som pod zemou kde som jazdil krížom krážom kým som si nenašiel pozíciu kde som sa vynoril no v zápätí som znova zmizol pod zemou vyskočil som za jeho chrbtom pár metrov a hodil som po ňom kunai potom som sa presunul v 45 stupňovom uhle a znova som vyskočil a zase kunai takto som to zopakoval ešte desať krát vzdialenosť od neho bola stále rozličná no pohyb bol v kružniciach až som zase vyskočil za jeho chrbtom a zhodil som na zem svoju kosu a a vychádzkovu paličku vytiahol som katanu a pozrel som sa na neho Sakra som asi príliš pomalý . na to som po ňom vrhol niekoľko Shurikenov a bežal priamo za nimi smerom na Yachirua

Yamamoto Karuzo / Yukidori 

 "Myslím, že by sme sa mali vzdialiť." hvizdol mi do ucha Yukidori. A mal pravdu. Toto bol súboj medzi nimi dvomi. Možno sa k nim potom prpojím, ale teraz si idem vyskúšať tú techniku. Najprv som šiel do hôr. Tam by sa to dalo celkom dobre natrénovať. Postavil som sa pred malú skalu. Prvým krokom tréningu bolo vytvoriť rozprášenú tekutinu. Na tréning som radšej použil vodu, pretože esencia bola vzácna. Napil som sa vody. Zložil som pečate, vyvrátil vodu, v hrdle som ju zmiešal s chakrou a z úst mi vyletel rozprášený vír vody. Hned ako som skončil techniku začalo mi byť zle a o chvíľ som videl svoj Ramen druhýkrát. "Toto bude chcieť tréning. Idem ešte raz!" zakašľal som, utrel som si ústa a znova som sa napil vody.

Jun`ichi Nemuro
Bežal som proti nemu popravde nečakal som že je až tak rýchli ako predviedol mal som problém ho zaregistrovať no keď bežal a zrazu letela jeho noha na moje rameno tak som začal brzdíť Nemusím mu ešte pomáhať. bola jediná myšlienka vlastne ani ubrzdiť sa mi nepodarilo pretože v pár okamihoch som mal jeho nohu na svojom ramene vystrel som len Katanu pred seba aby sa zapichla do zeme keď som padal nemal som chuť sa preletieť chvíľu som ostal na kolenách oprený o katanu no v momente som vyskočil na nohy a otočil sa teraz sme stáli na opačných stranách ako predtým pozrel som sa na neho a usmial som sa vydal som sa oproti nemu Si rýchli naozaj rýchli ale to nič neznamená. hodil som proti nemu Shurikeny a medzi nimi aj ihlice a mieril som priamo k nemu tento raz som nebežal kráčal som oproti nemu a mapoval som si okolie Katanu som držal dvihnutú zhruba vo výške čela pre ešte rýchlejšiu reakciu a pri posune dopredu som hodil pár metrov pred neho kunai s výbušným lístkom.